Dobře oblečený narkotický pop
Newyorčan Tom Krell strávil poslední rok v německém Kolíně na místní univerzitě překládáním knihy o postkantovské filozofii. Do toho si ve volném čase hrál se samplerem a skládal delikátní narkotický lo-fi pop, který vypouštěl do světa pod jménem How To Dress Well.
Jeho debutové album Love Remains nabízí velmi neobvyklou zvukovou koláž sestavenou z celkem snadno rozpoznatelných zdrojů, které ale dohromady dávají něco docela nového a nečekaného.
První dojem z alba Love Remains byl ten, že zní, jako kdyby někdo vyextrahoval všechny kytary ze slavné desky Loveless od My Bloody Valentine. Co zůstalo, jsou náznaky zasněných melodií, které jsou pohřbené pod nánosy šumů. Estetika rozmazaných ambientních ploch á la Tim Hecker je ale pro How To Dress Well jen odrazovým můstkem, na Love Remains hraje totiž stejně důležitou roli i moderní r'n'b ze začátku tisíciletí – jmenovitě producenti jako Timbaland, D'Angelo nebo jejich současný epigon The-Dream, které Krell jmenuje jako své největší vzory.
Nejpatrnější je to na jeho vokálu, procítěné falsetto Toma Krella připomíná Justina Timberlakea a funguje jako záchytný bod uprostřed abstraktních lo-fi zvuků. Je to zvláštní žánrové manželství, skrze vokál se do hudby How To Dress Well dostává popový sentiment, který je vždy na krok od kýče, ale nikdy nepřešlápne. Je to jako dostat to nejlepší z obou světů. Nejlepší skladby desky Decisions nebo Ready For The World v sobě spojují znepokojivé napětí a nejasné kontury experimentální hudby s nahými a silnými emocemi popu.
Jsem si plně vědom, že jsem už v této recenzi jmenoval hodně referenčních bodů, přesto si neodpustím ještě jeden. Přes zdánlivou stylovou propast má How To Dress Well možná nejblíže k Burialovi, který také do svých náladových kompozic hojně vplétá moderní r'n'b. Vypadá to, že jak Burial, tak i Krell prostě do své hudby zapojují vzpomínky na dětství strávené u mainstreamových rádiových stanic, ze kterých na ně občas vykoukl Timbalandův popový futurismus. A na to se nezapomíná. Album Love Remains balí nostalgii do svůdného balíčku, který si zachovává část svého tajemství. Tahle filozofická hudba má vážně něco do sebe.
