Druhá bitva Klaxons skončila patem

Situaci okolo nu-rave vynálezců Klaxons lze brát jako zajímavou pozemní bitvu. Před třemi roky vpadla čtveřice jako lehká kavalerie na válečné území a několika staronovými prvky ve svém útoku na bodáky získala pro sebe řadu cenných skalpů a ještě stačila okolo rozdávat promo materiály a neodolatelné úsměvy do televizních kamer a fotoaparátů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Klaxons

Klaxons | Foto: Press kit

Úspěch debutu Myths of the Near Future se ale stal koulí u nohy, která s každým měsícem těžkla a těžkla. Tsunami po první desce časem utichlo, a tak se čekalo, s čím nu-rave armáda vyrukuje napodruhé.

Přehrát

00:00 / 00:00

Druhá bitva Klaxons skončila patem

Situace před vydáním druhé desky Surfing The Void nemohla být odlišnější. V roce 2007 od Klaxons nikdo nic převratného nečekal, zatímco dnes je před nimi laťka, kterou si samotná kapela postavila proklatě vysoko. Na bitevním poli před vydáním alba tentokrát stálo hned několik útvarů, které byly odhodlány zasáhnout do boje. Nově se konfliktu zúčastnili nu-rave fanoušci, co po propadáku dalších žánrových kapel čekají od mesiášů druhý slavný příchod a také důvod, proč dál nosit drahé hipsterské hadříky. Proti nim stojí odpůrci, kteří se sešikovali v průběhu let z prostých kritiků zvuku kapely. K nim se postupem času přidávali odpírači stylu oblékání a chování, kterým kapela infikovala scénu. Důležitým hráčem na bitevním poli se pak ukázalo vydavatelství, producent Ross Robinson a nakonec i armáda novinářů.

Klaxons - Surfing The Void | Foto: Polydor Records

Taktika Klaxons, jak svoji druhou bitvu vyhrát, byla už před rokem jasná. Odhodit staré prostředky, které vedly ke slavnému vítězství, a v převlečení za poustevníky se proplížit do jiné části hrací plochy. Tam pak slavně začít nový život avantgardních podivínů. V tento moment zasáhl vydavatel a po domluvě, při které došlo jistě i na zásadní finanční ukazatele, donutil čtveřici vyhrabat staré zbraně a jako stratéga stanovil Angličanům těžkotonážního producenta Rosse Robinsona, který měl pomoci kapele dosáhnout dalšího sladkého vavřínu. Jenže ani Ross, ani kapela neměla chuť se moc ohlížet nazpátek, a tak druhý, tentokrát i vydavatelem posvěcený útok – deska Surfing The Void – připomíná spíše než lehkou zteč podobu postupného útoku, podpořeného těžkou bojovou technikou a několika liniemi zákopů.



Když posloucháte novinku Klaxons, jasně chápete každého účastníka taktického boje. Otvírák připomíná starou slávu, ale kapela i producent nakonec zatěžkají rukopis kvarteta nu-metalovou basovou linkou a progresivními aranžemi á la Muse. Novinka tedy rozhodně není deskou na první poslech a už vůbec ne nu-raveovým následovníkem, kterého davy očekávaly. Máme tu další troufalý (nebo spíše zoufalý?) pokus á la Killers nebo Linkin Park o uchování si vlastní cesty vývoje vůči zbytku světa, který by nejradši nadále trsal v barevných košilkách na další bezstarostné hitovky. Z tohoto důvodu vyprchala z desky lehkost a mladická rozjívenost, což osobně cítím jako největší minus nosiče. Místo ní nastoupily odvážné experimenty, kupecké počty a několik soustav kontrolních mechanismů.

Surfing The Void je ve výsledku mnohovrstevnatou deskou, otvírající každým poslechem posluchači, který dá desce poctivou šanci, další a další komnaty. Tato badatelská činnost ale vyžaduje, i přes některá „lehčí“ místa, trpělivost a obávám se, že v dnešní uspěchané době, kdy týden stará deska, která nechytne háčkem na první poslech, je odsouzena do propadliště dějin, nemá šanci na hromadnější úspěch. Zda je to dobře, nebo špatně, už musí posoudit každý sám. Už teď je ale jasné, že v bitvě Klaxons nikdo ze zúčastněných stran konfliktu nezvítězil.
Remízami se totiž nevyhrává.

Klaxons | Foto: Press kit

Pavel Zelinka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme