Easy listening á la Sonic Youth
Newyorská víceméně čtveřice Sonic Youth je pro nezávislý rock již třicet let podobně důležitým pojmem, jako byli o desetiletí dřív Velvet Underground, z jejichž odkazu Sonici také mimo jiné vychází.
V osmdesátých letech dobyli svět kombinací postpunkové naštvanosti a neúnavného průzkumu zvukových a hlukových možností přeladěných a jinak manipulovaných kytar, v třetím tisíciletí jsou již div ne institucí a kromě bigbítu, který jim přitáhl nejvíc fanoušků, se pouští i do opravdu dobrodružných žánrových odboček. Kytaristé Thurston Moore a Lee Ranaldo jsou hyperaktivní na poli improvizace a noise, člen nečlen Jim O’Rourke byl snad tím nejpilnějším a nejdůležitějším experimentálním hudebníkem a producentem přelomu milénia.
K četným „vedlejším“ aktivitám Sonic Youth patří i provozování vydavatelství Sonic Youth Recordings, zkráceně SYR, jehož produkce potěší především ty experimentálněji zaměřené fanoušky kapely. Na dvojalbu Goodbye 20th Century například základní sestava skupiny, obohacena o houf spolupracovníků, zpracovala díla klasiků vážné hudby dvacátého století, jako jsou Christian Wolff, John Cage, Steve Reich či Yoko Ono. Devátá položka katalogu SYR vyšla před měsícem a ve srovnání s Goodbye 20th Century zní vyloženě krotce.
Jedná se o soundtrack k francouzskému thrilleru Simon Werner a disparu režiséra Fabrice Goberta. Anglický název, pod kterým jde snímek do distribuce, zní Lights Out, Sonic Youth si ale pro jméno své desky zvolili francouzskou verzi. Zcela instrumentální album je souborem improvizací, které skupina nahrála při sledování vybraných scén filmu. Ve studiu pracovala v základní čtveřici, téměř nepoužila baskytaru, Thurston Moore a Lee Ranaldo ale několikrát překvapivě zahráli na klavír.
Odmyslíme-li si skutečnost, že se jedná o instrumentální soundtrack, je album Simon Werner a disparu poměrně typickou položkou diskografie skupiny. Dočkáme se na něm prazvláštně ladících pomalých vybrnkávaných kolovrátků, syčivých činelů splývajících se zkreslením kytar, výletů do hájemství pravověrného bigbítu i několika okamžiků, kdy se zvuk zhroutí do sebe, pozbude rytmu a stane se nepravidelně tepajícím hlukem. Nic nového, ale opět to funguje.
Ideální album na jaro a do sluchátek – takhle hezky zní easy listening á la Sonic Youth.
