Erik Truffaz přijede nabourávat klišé jazzových bariér
Neustále opakovaná fráze o tom, že hudba boří mýty, hranice, bariéry a sbližuje lidi, by možná zůstala i nadále klišé, kdyby ji jeden jazzový trumpetista neoprášil a nezasadil do praktické skutečnosti. Série koncertů proběhne 2. března v Ústí na Labem, 3. března v Brně, 4. března v Trutnově a 5. března v pražské Akropoli.
Ve Švýcarsku narozený a ve Francii žijící trumpetista Erik Truffaz se stal díky svým deskám z 90. let moderním prototypem acid jazzu a celosvětově uznávaným pokračovatelem Milese Davise. Spolu s Nilsem Molvaerem se stal výrazným vzorem pro začínající i zkušené trumpetisty a pro nás běžné smrtelníky fenomenálním hudebníkem, kterého je třeba vidět i podesáté.
Českou republiku si Erik Truffaz oblíbil už před sedmi lety a stále ji zařazuje na seznam svých turné. Stejně tak tomu je i letos. Během brouzdání po evropských klubech, se svým aktuálním pařížským projektem, se Truffaz společně se Slyem Johnsonem a Philippem Garciou zastaví ve čtyřech českých městech: 2. března začne v Ústí nad Labem, o den později se přesune do Brna, 4. března vystoupí v Trutnově a závěrečná tečka v pátek 5. března bude patřit Praze.
Truffazova hudba začala v čistě jazzovém bodě a plynule pokračuje v dalších modifikacích, ve kterých si eklekticky vybírá z žánrů jako world music, drum'n'bass, elektronika, ambient, hiphop nebo dubstep. S lehkostí tak Erik Truffaz, současná špička evropského jazzu, překračuje žánrová omezení a kreativním přístupem propaguje hudební rozmanitosti nejen jazzové hry na trumpetu.
Letošní padesátník si vydobyl světový ohlas až se třetím albem The Dawn, které vyšlo v roce 1998. Ovšem za sebou měl už dostatek hudebních zkušeností, aby ho světové výslunní neskolilo na kolena. Už ve svých třinácti letech založil vlastní kapelu a hned záhy objevil přelomové album moderního jazzu Kind Of Blue od Milese Davise, které je aktuální vlastně dodnes. V roce 1999 Truffaz přišel s albem Bending New Corners, které opravdu začalo zaoblovávat ostré rohy hudebních zákoutí. S dalšími deskami se soustředil na spolupráci s dobře a pečlivě vybranými kolegy. Alba jako Magrouni z roku 2002, nebo o tři roky mladší Saloua poprvé výrazněji směřují do etnického ambientu, na který Truffaz navázal i na poslední desce Rendez-Vous z předloňského roku. Zastavuje se na něm na třech místech, ve Francii, Mexiku a Indii, proplétá svůj zvuk trubky s hlasy indických zpěváků a nechává volně plynout hudební čas.
V roce 2003 přišel s deskou The Walk of the Giant Turtle, která prolomila jazzová klišé, napojila se na taneční rytmy, drum'n'bass, hiphop a dala prostor vokalistům - Nyovi, americkému rapperovi Mounirovi Troudimu, tuniskému zpěvákovi a šansoniérovi Christophovi. Album tak sjednocovalo několik světů najednou a přitom si zachovávalo jméno jazzové charakteristiky.
Diskografie tohoto švýcarského Francouze v sobě odráží neuvěřitelnou rozmanitost a nekonečnost kombinací, přístupů a schopností. Spojuje ji vlastně jen jedno - jméno Erika Truffaze. A jeho již několikáté vystoupení v Čechách určitě bude skýtat další rozměr nepoznaných hudebních zákoutí. Zvlášť když s sebou přiveze beatboxera Slye Johnsona a fenomenálního bubeníka Philippa Garciu.
