Eternal Tapestry: láska k psychedelickému rocku

Psychedelický rock je poslední dobou oblíbeným žánrem nejedné kapely. V osmdesátých a devadesátých letech se ukrýval v závětří a čekal, až generaci, která se ostře vymezovala vůči světu hippies, vypadají zuby.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Eternal Tapestry | Foto: Loni Gaghan

Nyní je zase na světě, táhne mu na padesát, vypadá svěže a zachovale a není už ničím víc než nevinnou kratochvílí ne nepodobnou například skotačení Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers. Věkový rozdíl mezi swingem a psychedelickým rockem je ostatně menší než věkový rozdíl mezi psychedelickým rockem a současností. Příjemné je, že se díky tomuto časovému odstupu za náklonnost ke korálkové odnoži rockového archetypu už zase není třeba stydět a lze se nad ním, když na to přijde, i dojmout.

Americké kvinteto Eternal Tapestry vzniklo před pěti lety ze společné lásky k legendě německého experimentálního rocku Neu! a freejazzovému kytaristovi Sonnymu Sharrockovi a před několika týdny vydalo své třetí dlouhohrající album, první na značce Thrill Jockey. Jmenuje se Behind The 4th Door a milovníky zkouřeného psychedelického bigbítu rozhodně nezklame.

Eternal Tapestry - Beyond The 4th Door.jpg | Foto: Thrill Jockey Records

Pětice delších skladeb pro kytary, dechy a občasný, většinou bezeslovný zpěv se nese v pomalých, neuspěchaných tempech a výrazně těží z výdobytků kalifornského léta lásky a díla takových skupin, jako byli například Grateful Dead. Jazzové názvuky bicích zase neodbytně evokují zvuk Doors v písni The End. Na několika místech se album díky pomalým opakujícím se riffům nebezpečně přibližuje k hranici nudy, nikdy jí ale zcela nedosáhne. Tyto okamžiky ale poukazují na to, že Eternal Tapestry postrádají um postrockových špiček typu Godspeed You! Black Emperor či Labradford, které i při zdánlivě nekonečných repeticích dokážou nejen neomrzet, ale dokonce i řádně napínat. Behind The 4th Door rozhodně není špatná deska, snad jen trochu pomíjivá a nezanechávající v posluchači žádné hlubší stopy. Mám dojem, že Eternal Tapestry mají tu zajímavější část své cesty teprve před sebou.

Petr Ferenc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme