Felix Kubin - hudba pro budovu
Hamburského umělce Felixe Kubina známe především jako tvůrce rytmického elektronického futuretra a jednoho z těch, kdo opravdu důsledně kloubí taneční elektroniku s estetikou, kterou v polovině sedmdesátých let vyvinuli jeho krajané Kraftwerk.
Tato škatulka, stylizace a spockovský účes jsou sice rozeznatelné na první pohled, svému hyperaktivnímu nositeli ale zdaleka nestačí. A tak v katalogu Kubinových aktivit nalezneme i tak překvapivé odbočky, jako je projekt mapující východoevropskou experimentální elektronickou scénu nebo jako je album Echohaus vydané hamburskou značkou Dekorder.
Sám Kubin na této desce nehraje, stojí pouze za její koncepcí a hlídá zdárnou realizaci. Echohaus, jak název napovídá, je výzkumem ozvěn a dozvuků v jednotlivých místnostech bývalého hamburského squatu, ve kterém nyní sídlí kulturní centrum Westwerk a nahrávací studio. Do místností tohoto Echodomu Kubin rozmístil vždy po jednom členovi souboru ensemble Intégrales, respektovaného vážnohudebního seskupení, které má ve svém repertoáru díla největších klasiků dvacátého století. Co se dělo dál?
Každý hudebník měl ve své místnosti kromě hudebního nástroje a notového pultíku s partiturou mikrofon a sluchátka, aby slyšel své spoluhráče. Felix Kubin a producent Tobias Levin v režii studia dohlíželi na to, aby záměr jejich konání, tedy zachycení zvuku jednotlivých zblízka snímaných nástrojů v místnostech s různým dozvukem, vydal co nejfyzičtější, nejbezprostřednější plody. Podařilo se, zvuk alba je téměř hmatatelný.
Felix Kubin se tímto dílem ocitl v repertoáru ensemble Intégrales po boku takových skladatelských veličin, jako jsou Karlheinz Stockhausen, John Cage, Iannis Xenakis, Giacinto Scelsi, Steve Reich, Alvin Lucier a mnoho dalších. Pro „pouhého technaře“ je to docela slušný úspěch, uvědomíme-li si navíc, že Kubin není autor pracující s notovými partiturami. Všech patnáct krátkých skladeb Echohausu hudebníkům – společně se skladatelem Burkhardem Friedrichem – představil prostřednictvím grafických partitur, náčrtků a ústních popisů, navíc dal hráčům volnost realizovat okamžité nápady. Z vynikajícího výsledku je vidět, že odvaha a otevřenost na straně popu i vážné hudby mohou vést k pozoruhodným setkáním, která se nezvrhnou v boj o nadřazenost jednoho stylu nad druhým, ale vyústí v cosi pozoruhodného, umělecky hodnotného a nečekaného.
