Flaming Lips, už čtvrt století fungující kapela zapálená pro tradici rockové psychedelie na letošní rok přichystala svoje první dvojalbum. Osmnáct tracků čítající novinka Embryonic je především lekcí na téma, co všechno se ještě dá označit za rockovou skladbu.

Tento článek je více než rok starý.

13:00 27. října 2009 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Zcela v duchu názvu alba si zde tradiční písňové struktury uchovávají pouze jakousi zárodečnou kvalitu. Vyznavači bohatých psychedelických aranží, dlouhých instrumentálních meziher, bizarních textů a absurdně dlouhých názvů jako by deskou Embryonic navazovali na poetiku svého loňského sci-fi filmu Christmas on Mars.

Sedmdesátkové jazz-rockové postupy se tu mísí s futuristickými pasážemi, které připomínají soundtrack k cestě na orbit. Epická acid-rocková nahrávka se točí kolem obligátních paranoických tendencí - halucinací, izolace, šílenství a dalších průvodních jevů života v současnosti. Coyneovo nervní frázování, občas propasírované vokodérem (The Impulse), dostává nový rozměr v rezignované póze fatalisty, pozorujícího všednodenní úpadek.

I sedmdesátiminutový opus Embryonic samozřejmě trpí typickými chorobami ambiciózních dvojalb: nestřídmostí a množstvím slepých hudebních uliček, které z některých skladeb činí spíš polotovary než promyšlené kompozice. Jakkoli jde ale o kolekci, která neláká ke každodennímu poslechu, jsou to právě opakované návraty k třaskavému, matoucně vyhlížejícímu materiálu, jež přinášejí skutečné uspokojení z alba Embryonic.

Přestože se na něm nekontrolovatelně mísí výtečné pasáže s únavnými, zůstává vzácným projevem kapely, která nechala v historii nesmazatelný otisk a zároveň odmítá jakoukoli formu stagnace.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít