Gospelová muzika v USA maže bariéry mezi sousedy i kontinenty
V různých regionech patří k vánočním svátkům a oslavám příchodu Nového roku různé tradice. Bez výjimky všude k nim ale patří hudba. Na jihu Spojených států si svátky nelze představit bez gospelu. Duchovní hudba vycházející z černošské tradice má dnes miliony příznivců po celém světě. V Charlestonu v Jižní Karolíně gospelová muzika maže bariéry nejen mezi kontinenty, ale i mezi komunitami, které dělí jen pár ulic.
Gospelový sbor a soubor duchovní hudby Charlestonského symfonického orchestru ladí poslední noty před vystoupením. Jejich koncerty patří k místní vánoční tradici. Posledních 13 let je organizuje muzikant a dramaturg souboru Lee Pringle.
„Koncert v podstatě vypráví o narození Ježíše Krista. Používáme různé hudební styly a formy, část programu tvoří klasické kusy, část spirituály a všechno vrcholí velmi emotivním gospelem," popisuje Pringle.
Právě emoce - nejčastěji radosti a veselí, které soubor až nakažlivě šíří kolem sebe, dělají z gospelu žánr oblíbený nejen na jihu Spojených států, ale i po celém světě. Jak Lee vzpomíná, jeho soubor před pár lety sklidil nadšené ovace i v Praze. Gospel je zároveň žánrem, který se dotýká mnoha vrstev historie - hudební i americké jako takové.
Jak v Charlestonu v Jižní Karolíně zjistila zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová, gospelová muzika maže bariéry nejen mezi kontinenty, ale i mezi sousedy
„Většina místního afroamerického obyvatelstva pochází ze západního pobřeží Afriky. Vznikl tu jedinečný mix nejrůznějších dialektů tamních kmenů. A protože otroci měli zakázáno se vzdělávat, a neuměli číst a psát, veškeré texty se předávaly ústně, vyprávěním. Během práce na plantážích svých utlačovatelů si lidé vyprávěli biblické příběhy o spasení a dodávali si víru v to, že se jim podaří z nevolnictví uprchnout," připomíná vznik černošského spirituálu Lee Pringle.
„Afroamerická spirituální hudba, která se zrodila v tomto regionu, je základem všech směrů, které dnes považujeme za černošskou hudbu - jazzu, gospelu, rhytm and blues," dodává dramaturg a muzikant Pringle.
Zpíváním proti segregaci
Právě gospel dnes patří k nejrychleji se šířícím žánrům. Přeskakuje hranice mezi zeměmi a regiony, rasami a etniky. Ale také mezi pár bloky, což, jak doplňuje sboristka Terry Bellievueová, může být mnohdy víc než celý oceán.
„Charleston se s dědictvím segregace potýká dodnes, stále se tu bohužel můžete setkat s napětím, rasovou nesnášenlivostí i nespravedlností. Jedno místo, kde tohle ale rozhodně neplatí, je náš sbor," říká Terry, povoláním manažerka, která se sem na jih přestěhovala ze severovýchodu Spojených států před osmi lety.
O tom, že mezi zpěváky a muzikanty, kteří reprezentují všechny barvy pleti, funguje zvláštní chemie, není pochyb na první pohled i poslech.
„V našem sboru se lidé doopravdy podporují. Všichni se těšíme a radujeme z toho, že fungujeme společně - v regionu, který byl proslulý rozdělením a segregací. Sdílíme touhu žít ve světě, kde nejsou hranice mezi jednotlivými rasami a kde se lidé nebojí poznávat druhé. Zpívání je pro nás jedna z možností ukázat okolí, jak se toho dá dosáhnout," dodává Terry Bellieuová z Charlestonského gospelového sboru.
