High Places se na nové desce vyrovnávají se společností kolem sebe
High Places již brzy dorazí na koncert do Prahy. Představí se jako jedni z vystupujících na třetím ročníku festivalu Sperm, který se bude konat koncem dubna v Meet Factory. Hlavním důvodem, proč dvojice z Brooklynu vyrazila na dlouhé evropské turné, je jejich druhé řadové album High Places vs. Mankind. Podrobnosti o albu vám ve své recenzi prozradí hudební redaktor Pavel Zelinka.
Nebýt rozmachu internetu, nikdy by kapely nebo projekty typu Lucky Dragons nebo Grouper neměly šanci na tak velkou popularitu napříč světadíly, jako mají teď skrze snadnou sdílnost hudby. Z podobného efektu profituje i sympatická dvojice Mary Pearson a Robert Barber, která čtvrtým rokem funguje na hudební scéně jako High Places.
Důvodem, proč vás právě teď informuji o dalším zajímavém duu z Brooklynu, je fakt, že po dvou letech mlčení vydávají desku s fatálním názvem High Places vs. Mankind. Název alba naznačuje primární změnu orientace dvojice. Na obou albech z roku 2008 byli High Places jakoby odtržení od ruchu světa a se svým mechových indie soundem skrytí uprostřed lesů. Na letošní novince ale Mary a Robert řeší složitosti lidské společnosti, problematiku komunikace mezi lidmi v širokém spektru, od romantických vztahů, k překonání závislostí všeho druhu, až ke stárnutí. Na závěr dojde i na konec lidského putování ve skladbě When It Comes.
Také hudebně se High Places stěhují ze samoty do centra městského dění. V High Places vs. Mankind náhle hrají důležitou roli kytary. Také většina skladeb je podmáznuta pevným rytmem, který do uší posluchačů intenzivněji tlačí poměrně chytlavé nápady rozeseté po jednotlivých písničkách. Vše korunuje méně zapletený vokál Mary, který mi neustále připomíná Karin Oliver z podobně roztěkaných His Name Is Alive. Mimochodem, těm také nejvíce slušelo, když opustili sonické hračičkovství a zahráli několik "obyčejných" písniček.
Tím nechci říci, že některé hlukové úhybné manévry jsou šlápnutím vedle. Zvláště kytarová ambientní mlhovina Drift Slayer výborně splňuje roli oddechu před závěrečnou částí alba. Přeci jen jsou to především šlapavější kousky jako On Giving Up nebo She's a Wild Horse, které posunují High Places na místo mladšího a tajemnějšího sourozence Coco Rosie. A toto přirovnání berte jako velký kompliment.
