Hudební projekt Terezínské hvězdy zazní po New Yorku a Londýně i v Praze
V Praze vystoupí v pátek a v sobotu jedinečný londýnský hudební soubor Nash Ensemble s díly muzikantů, kteří byli za druhé světové války odvezeni do terezínského ghetta. Koncert představili s velkým ohlasem v New Yorku i v Londýně, Pražská konzervatoř je dalším místem na jejich úspěšné pouti. Projekt Terezínské hvězdy ukáže ale i příběhy konkrétních lidí z Terezína.
Herečka a spisovatelka Zdena Fantlová pochází z jižních Čech. Patnáctého března roku 1939 byla doma v rokycanském bytě se svou rodinou.
„Šli jsme k oknu a pod námi - bydleli jsme v prvním poschodí - tisíce motorek s německými vojáky, měli železné helmice. Bylo to jak invaze mravenců,“ popisuje události toho dne.
Začala okupace a Zdena Fantlová byla jako 19tiletá židovská dívka byla deportována do Terezína.
„Když na nás došlo, já jsem byla mladá, zdravá a zamilovaná. Moje největší přání bylo, aby mě poslali do Terezína, protože tam byl můj milenec. Mně bylo úplně jedno, kam jedu, ničeho jsem se nebála. No a přijeli jsme do Terezína, tam jsem byla dva a půl roku a měla jsem veliké štěstí, že jsem se sešlas českou uměleckou smetánkou. Byli to herci, dirigenti, skladatelé, režiséři,“ pokračuje.
V Terezíně potkala i svou lásku, ale ne na dlouho. „Brzy na to přišla heydrichiáda a poslali ho na trestní transport. A než odjel, tak vyrobil, nevím jak, plechový prstýnek, do kterého vyryl datum 13. června 1942. Dal mi ho a řekl: Ten tě bude chránit, a když to oba přežijeme, já už tě někde najdu. A ten prstýnek mi zachránil život, protože v něm byla naděje a láska.“
Zdena Fantlová se s milým už nikdy nesetkala, jeho vlak mířil rovnou na popraviště. Stejně tak se už nikdy nehledala se svou rodinou. Jako jediná přežila Osvětim.
Dnes na tuto dobu vzpomíná s překvapením, že to vše ustála. A vzpomíná také na svá setkání s hudebníky v Terezíně.
„Byli tam režiséři, například Gustav Schorsch, který pracoval v Národním divadle, byla tam dirigent Karel Ančerl, s kterým jsem pracovala v kuchyni, a jak jsme tam míchali nějakou polévku, tak jsme se bavili o Brahmsovi a Dvořákovi. Čili žila jsem normální život v abnormálním prostředí,“ uzavírá dvaadevadesátiletá pamětnice Zdenka Fantlová.
Právě lidem jako ona je věnován projekt Terezínské hvězdy, který můžete navštívit dnes a zítra v Koncertním sále Pražské konzervatoře.
