Londýnská výstava o Davidu Bowiem co do zájmu veřejnosti láme rekordy
Říká si David Bowie, ale každou chvilku je někým jiným. Přerody slavného britského hudebníka do titulních postav jeho alb a písní zachycuje fascinující výstava mapující Bowieho kariéru. Retrospektiva v prostorách londýnského Viktoriina a Albertova muzea potrvá sice až do srpna, ale už teď je v podstatě vyprodaná.
Výstava se třemi stovkami unikátních předmětů od kostýmů od Alexandra McQueena přes klíče od Bowieho berlínského bytu až po ručně psané texty ukazuje, že Bowie je vlastně mnohem víc, než jen muzikant – že je umělec, který provokoval, bořil, ale hlavně inspiroval, aniž by přitom lidem říkal, co mají dělat.
„To, jak jsem vnímal Bowieho v 70.letech, se rovná tomu, čím pro mě byl Andy Warhol v letech šedesátých. Oni těm dekádám vládli, definovali je a změnili je,“ myslí si vítěz Turnerovy ceny z roku 2004 Jeremy Deller.
„Bowie inspiroval jiné umělce silněji, než se to podařilo komukoli jinému. Podle mě je to nejvlivnější umělec všech dob,“ neskrývá svůj obdiv hudební publicista Simon Price.
Reportáž z výstavy o Davidu Bowiem natočil v Londýně zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu Jiří hošek
Ve Victoria and Albert Museum uvidíte přerod Bowieho ve velké postavy, které vytvořil, nebo jejichž identitu si vypůjčil – třeba Majora Toma, Ziggyho Stardusta nebo Halloween Jacka.
„V šedesátých letech si spousta lidí myslela, že se blíží konec světa. Vezměte si první známky zhoršení životního prostředí nebo všechny ty možné války. Bowie na to reagoval tím, že napřed vytvořil scénu, což v jeho případě byla třeba písnička Five Years, že máme všichni posledních pět let života. Současně ale radí si to užít: pojďme uspořádat velkou párty v ruinách. Podle mě je celé album Ziggy Stardust právě o tom.“
Výstava, jejíž příprava zabrala 3 roky, je propracovaná do nejmenšího detailu a s použitím téměř všech smyslů vystihuje základní Bowieho filosofii, tedy aby hudba vypadala tak, jak zní. Každé dva metry objevují návštěvníci výstavy něco nového.
„Bowie je skvělý hudebník a fantastický zpěvák. On ale kolem toho dokázal vybudovat onen trojrozměrný prožitek, k němuž patří vzhled, video a celé to rockové divadlo. Je pionýrem tolika různých rockových performancí. U něj prostě obraz a zvuk a nejde oddělit,“ uvádí jedna z kurátorek výstavy Kathryn Johnsonová.
Jestliže sám Bowle tvrdí, že svoje hudební DNA vtiskl do alba Lodger z roku 1979, pak londýnská výstava je autentickým genetickým materiálem celého Davida Bowieho. Je to ale pořád jen část příběhu a je jen na nás, Bowieho publiku, abychom si zbytek domysleli.
