Lusine + Fieldhead – dvojitě ambientní večírek s pravidelným pulzem
Lusine je v Arménii poměrně frekventované ženské křestní jméno a v překladu znamená měsíc. Zato ve francouzštině je tento výraz spojen s továrními budovami. Jednočlenný projekt téhož jména si bere z obou významů něco do své hudby. Z arménštiny melancholii, která je neodmyslitelně spojena se zemským satelitem, ze země Molièra, Voltaira a nekonečných zaměstnaneckých stávek pak technicky chladný původ muziky, kterou Jeff McIlwain, autor projektu, tvoří už víc jak deset let.
Od studenta Kalifornského institutu umění se zaměřením na elektronickou hudbu 20. století, zvukový design hudby a filmu se celkem dala očekávat hudba, se kterou se proslavil už první bezejmennou deskou. To znamená elektronickými, povětšinou filmově obrazotvorně minimalistickými kompozicemi se zvláštním zřetelem na zvukové mikrodetaily. Od záplavy click’n’cut laptopových solitérů se hudba Lusine vždy odlišovala velkou porcí poctivého muzikantského fortele. A je jedno, jestli si pustíme desku z konce devadesátek nebo jeho poslední, loňskou řadovku A Certain Distance, kterou vlivná distribuční firma Bleep označila za nejlepší elektronickou desku loňského roku. Lusine je schopen do sebe zcela samozřejmě vklínit poslechovou IDM elektroniku, abstraktní hip hop a ambientem nasáklé techno či house. Jeho sety si mohli vychutnat už návštěvníci vyhlášených festivalů, jako jsou Sonar nebo Mutek, a brzy se představí premiérově i v Praze.
Celý večer nebude pouze o tomto projektu, ale pozornost si zaslouží i předskokan, kterým bude elektronicko-akustický objev britské indie scény, který se jmenuje Fieldhead. Stojí za ním Paul Elam z Leedsu a vážnost si vydobyl především loňským výborným albem They Shook Hands For Hours. I on se ve své minimalistické tvorbě nebojí rovných rytmů ve středním tempu, na rozdíl od Lusine si ale více libuje ve špinavých hlukových chuchvalcích, které pochází z jeho polních nahrávek nebo z kytarové improvizace. Kytara vůbec není tomuto hudebníkovi cizí. Podobně tiše diverzním způsobem totiž funguje i ve vedlejším projektu Richarda Adamse z Hood, který se jmenuje The Declining Winter. Hodně o jeho hudbě napoví výčet muzikantů, se kterými sdílel pódium. Tim Hecker, Library Tapes, Grouper nebo Machinefabriek, to jsou všichni umělci pracující s hluky, každý s více či méně intenzivním výsledkem. Fieldhead se řadí k těm, kteří nepotřebují tlačit plnou parou na pilu. Spíše hledá ve štěrbinách jednotlivých vrstev drobné ornamenty, které pak cyklicky působivě rámuje. O tom nám podává CD They Shook Hands For Hours velmi pozitivní zprávu.
Pokud byste rádi Fieldhead i Lusine viděli naživo, máte první možnost je zastihnout na pódiu v České republice. Stane se tak ve čtvrtek 15. dubna v prostoru NoD v Dlouhé ulici. Za Radio Wave vás na koncert srdečně zve Pavel Zelinka.
