Malcolm McLaren – manažer, který přepsal dějiny
O populární muzice se tvrdí, že nemá sílu měnit lidské dějiny. Malcolm McLaren je jedním ze šťastlivců, kterým se vykolejení běhu světa podařilo. Navíc, a v tom je tento vpád cennější, se o revoluci zasadil ne jako činný hudebník, ale jako „pouhý“ manažer jedné punkové kapely. Ta skupina se jmenuje Sex Pistols a definitivně do populární muziky vrátila špínu ulice, která byla dlouhá léta hudebním průmyslem nepřirozeně vymetána z nahrávacích studií.
Malcolm se narodil jako poválečný potomek v dobře zajištěné rodině skotského stavebního inženýra, který ale rodinu opustil, když byly malému chlapci dva roky. Vychovávala ho jeho babička, která už tehdy vštěpovala svěřenci opravdu neobvyklé zásady. „Být špatným je dobré... být dobrým je jednoduše nudné“ – to byla poučka, která se budoucímu impresáriu několikrát potvrdila.
McLaren měl čuch na zásadní osobnosti. Už při studiích se blíže seznámil s designérkou Vivienne Westwood a spolu otevřeli obchod Kings Road. V roce 1972 nasál v New Yorku začínající rockově punkovou revoltu u New York Dolls a rodících se Television a tři roky poté ji začal plánovaně uskutečňovat v rodné Británii. Neznámé mladíky The Strand přeměnil v ikonické Sex Pistols a cíleným šokovým marketingem rozpoutal v ostrovním království punkovou revoluci. A je jedno, že po jediném řadovém albu Never Mind The Bollocks, Here´s the Sex Pistols už kapela nic zajímavého nevydala.
Po rozpadu Sex Pistols přišel ještě jeden hvězdný moment Malcolma McLarena. V roce 1983 natočil futuristický sólový debut Duck Rock, na kterém vizionářským způsobem smíchal nastupující taneční horečku s hip hopem a world music a předběhl tak podobně laděné počiny Paula Simona nebo Mory Kantého. Sólové desky natáčel až do konce života, ale v posledních dvaceti letech už další podobný úspěch nezaznamenal. Přesto byl bryskním komentátorem dnešní doby až do své smrti. Ta ho zastihla v nedožitých pětašedesáti letech v podobě velmi agresivní verze rakoviny.
