Obě předchozí alba čtyřiatřicetileté Marnie Stern, tedy tři roky starý debut In Advance of the Broken Arm a předloňské This Is It and I Am It and You Are It and So Is That and He Is It and She Is It and It Is It and That Is That sklidila slušné ohlasy, posledně jmenované dokonce na stylotvorném Pitchforku skončilo v prestižní společnosti v rámci rubriky Best New Music.

14:29 23. září 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Další dva roky si fanoušci museli počkat na pokračování, které je tedy s lakonickým titulem Marnie Stern konečně na světě. Jako obě předchozí desky i tentokrát vychází u Kill Rock Stars.

Svérázný a těžko zaměnitelný instrumentální projev a skladatelský rukopis Marnie Stern tu jako na obou minulých počinech kongeniálně doplňuje lidská chobotnice Zach Hill (na plný úvazek bubeník kalifornských Hella) a poprvé basista Matthew Flegel z kanadských Women. Sama Marnie se drží svého idiosynkratického stylu, v němž mnohokrát vrství temperamentní kytarové party, často používá klasickou heavymetalovou techniku tappingu a další. Ovšem v podání téhle talentované křehké blondýnky nezní podobné machistické frajeřiny jako jalové honění trika, Stern je umí suverénně přesadit do současného kontextu. A posluchač zdaleka nemusí být sám muzikant, aby mu bylo okamžitě jasné, že její netypická kombinace indie-rockového písničkaření a math-rockových „skills" přináší na současnou scénu hodně opomíjenou devizu - totiž čirou radost z hraní, která čiší z každé vteřiny.

Marnie Stern ani předcházející desky v žádném případě nejsou feministickým pokusem dokázat, že i žena může hrát dobře na kytaru (mimochodem magazín o ženách v umění Venus zařadil Stern do seznamu nejlepších kytaristek všech dob). To by přes všechny úctyhodné hráčské dovednosti, jimiž disponuje, bylo přece jen málo. Jejím cílem je díkybohu prostě psát dobré písně. A to se jí daří. Skladby na Marnie Stern hýří nápady a chytlavými háčky; pod vší technickou štukaturou navíc bije citlivé písničkářské srdce. A nakonec i o ten feminismus se dá otřít - jedna z písní se provokativně jmenuje Female Guitar Players Are the New Black.

Na druhou stranu by albu Marnie Stern možná neuškodila větší různorodost zvuků a temp, jinak se může stát, že při ne úplně soustředěném poslechu skladby poněkud splynou. Kromě toho ale nemám co vytknout. Jedna z nejzajímavějších rockových desek letoška

Robert Candra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít