Massive Attack - Heligoland: už to tady bylo
Massive Attack bezpochyby patří mezi nejvlivnější elektronické projekty posledních dvou dekád. Například samotný žánr trip-hop by se bez tohoto bristolského dua asi sotva dočkal celosvětové popularity, jaké se mu dostalo zejména na přelomu tisíciletí. Robertu "3D" Del Najovi a Grantu "Daddy G" Marshallovi však trvalo dlouhých sedm let, než vypustili do světa plnohodnotnou novou desku "Heligoland".
A kohože to přibrala ústřední dvojice do party tentokrát? Z vokalistů tu máme například Martinu Topley-Bird, známou především ze spolupráce s triphopovým průkopníkem Trickym (a bývalým členem Massive Attack před téměř dvěma desítkami let), dále jamajského rastafariána Horace Andyho nebo Damona Albarna, známého z formací Blur či Gorillaz. Posledně zmíněný se v několika tracích vyřádil i se syntezátory, stejně jako kolegové z Portishead, kteří novince Massive Attack propůjčili svůj charakteristický zvukový rukopis.
Barevnost vokálů a instrumentací podporuje rozmanitost písní, nesoucích se celých padesát minut v příjemně zasněném duchu a plujících na lehkém rytmickém základu. Heligoland je tradičně zvukově perfektně ošetřenou deskou, a tak mohou triphopově experimentální kompozice dobře vyniknout. I když... se slovíčkem "experimentální" je třeba v případě novinky Massive Attack nakládat opatrně, zejména proto, že na ní v podstatě zase až tolik nového a experimentálního nenajdeme. Pokud si totiž uvědomíme, že máme co do činění s deskou kapely, která spoluurčovala vývoj elektroniky, musíme přiznat, že Heligoland není něčím zásadně jiným než "pouhým" slušným standardem Massive Attack. Ano, stále se dočkáme zajímavých zvukových momentů a nejrůznějších rytmických hluků a ruchů, ale přesto se člověk neubrání myšlence, že už to tady bylo. Navíc si přiznejme, až ani emotivní náboj nahrávky posluchače zrovna neodzbrojí.
To ale rozhodně neznamená, že by se pod lehce psychotickým obalem, vycházejícím z Del Najových maleb, skrývala špatná deska. Je jenom přesně taková, jakou bychom od Massive Attack čekali. A to je škoda, protože síla této formace spočívala v tom, že pokaždé přišla s něčím trochu novým, zatímco novinku obzvláštňuje především dobře zvolený výběr hostů. Ti totiž tvoří ostrůvky nevšednosti, vystupující nad mořem triphopové klasiky, jakkoliv skvěle zprodukované. To nejlépe vystihuje i samotný název Heligoland, zvolený podle stejnojmenného německého souostroví v Severním moři.
