Mudhoney - pořád svěží vítr ze Seattlu
V sobotu 17. října v pražském Paláci Akropolis zahrají seattleští Mudhoney. Přes jejich kultovní status a zásadní vliv, který měli na část hudební scény své doby, se jim komerční úspěch vždycky spíš vyhýbal. Celé dvě dekády své kariéry si zato udrželi osobitý přístup a pevnou integritu. UVNITŘ: Rozhovor se Stevem Turnerem z Mudhoney
Kořeny Mudhoney pevně vězí v hudebním podhoubí, které dalo na přelomu osmdesátých a devadesátých let vzniknout odnoži amerického alternativního rocku označované jako grunge. Vraťme se ale ještě o pár kroků v historii zpět. Dva ze zakládajících členů Mudhoney, kytarista a zpěvák Mark Arm a kytarista Steve Turner se potkali už v roce 1984 v legendárních seattleských Green River. Mimochodem, jejich tehdejší spoluhráči Stone Gossard a Jeff Ament po zániku Green River odešli do Mother Love Bone a posléze založili Pearl Jam. Oba pozdější blátošlapové se nicméně se zbytkem Green River rozešli, Turner nemohl vystát inklinaci k metalu, Arm zase trval na nezávislém labelu. Co zbývalo? Vzít věci pevně do svých rukou. Basy se ujal Matt Lukin, který dal vale Melvins, bicích Dan Peters z Bundle of Hiss. A v lednu 1988 spatřili pošmourné světlo světa Mudhoney, pojmenovaní podle filmu, který nikdo z kapely neviděl.
První singl Touch Me I´m Sick vyšel Mudhoney v srpnu 1988 u začínajícího nezávislého labelu Sub Pop. O pár měsíců později následovalo EP Superfuzz Bigmuff a kapela se stala jakousi vlajkovou lodí vydavatelství. Slavnější fanoušci Mudhoney, newyorští Sonic Youth, je následujícího roku vytáhli na turné do Evropy a eponymní LP debut s hitovými dělovkami jako This Gift a Here Comes Sickness na sebe taky nenechal čekat.
Na začátku devadesátých let řada kapel od nebohatého Sub Popu odcházela k větším labelům. Mudhoney zůstali ještě s druhou deskou Every Good Boy Deserves Fudge a až v roce 1992 podepsali u Reprise. Tam v období největšího komerčního boomu grunge vydali alba Piece of Cake, My Brother the Cow a Tommorow Hits Today, kde do svého zvuku přimíchali i prvky garage rocku a blues. Na konci dekády s nimi vydavatelství Reprise rozvázalo smlouvu a kapelu opustil Matt Lukin. Zdálo se, že pod Mudhoney povážlivě praská led.
Nové milénium ale zastihlo Mudhoney s basistou Guy Maddisonem a zpátky pod křídly Sub Popu. Na následných albech Since We´ve Become Translucent a Under A Billion Suns se otevřeli přístupnějším polohám a zakoketovali i s netradičními žánry. Loňská a zatím poslední studiovka The Lucky Ones byla v plechovce za rekordní 3 dny. Přináší hodně ořezané, přímočaré písně a poprvé v kariéře Mudhoney jen jednu kytaru.
Seattleští veteráni se už za úspěchem hnát nemusí. Po létech, kdy se živili hudbou, teď mají své denní joby (Arm je zahradník, Turner pracuje ve skladu) a koncertovat jezdí spíš o víkendech, aby se přes týden mohli starat o děti. Mají na to nárok. Své v muzice rozhodně udělali.
