Napalmed: deník elektrického tance

Není, myslím, na škodu, zabrousit na v podstatě mainstreamovém rádiu občas do temnějších podzemních končin. Podobně, jako se devadesát procent hmoty ledovce skrývá pod hladinou, stojí i populární hudba na ramenou miliónů experimentátorů, z jejichž díla posléze těží pro svůj strmý let vzhůru. Nejedna úspěšná sestava vyhřívající se v současné době na výsluní popularity by bez neúnavné práce neznámých undergroundových hrdinů neměla co hrát.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Napalmed | Foto: Press kit

Hezkým příkladem mohou být mostečtí Napalmed, proměnlivý projekt vedený od poloviny devadesátých let neúnavným Radkem Kopelem. Ještě před pár lety byli Napalmed pro mnohé posluchače i kritiky záhadně přeživším reliktem ze zlatých časů industrialu, díky současné vlně zájmu o noise mohou být v Čechách nyní považováni za div ne vizionáře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Napalmed: deník elektrického tance

Radek Kopel totiž nikdy neměl v oblibě mystický patos industriální generace osmdesátých a devadesátých let a svou inspiraci nacházel v hard coru a v hlukových extrémech z Japonska. Současné noiseové estetice beroucí hluk jako katartickou improvizaci bez zbytečných přesahů a nebojící se humoru a nadsázky tak šel v podstatě naproti. A podobně jako současní noiseři v čele s Wolf Eyes má na svém kontě desítky vydaných nahrávek.

Napalmed | Foto: Press kit

Některé z nich jsou opravdu limitované sběratelské lahůdky, jako například právě album Pignoise vydané vlastním nákladem pouhých dvaceti kusů. Kopel ji nahrál sólově na podomácku vyrobené syntezátory Black Box a Pigtronix Mothership Synth a jedná se o záznam improvizace v reálném čase, bez jakýchkoli dotáček a postprodukce. Vlastně jde o určitý zvukový deník vyprávějící o tom, jak se Radek cítil letos v březnu, kdy album nahrával.

Díky své spontánní povaze je nahrávka místy poněkud monotónní, stejně tak bychom ale mohli říci, že si drží styl. V noise hraném na podomácku vyrobené nástroje navíc ani tak nejde o atraktivitu či hitový potenciál výsledku jako o komunikaci, občas i boj, se zvoleným zvukovým systémem. Roky hraní z Radka Kopela navíc učinily improvizátora, který miluje změnu a při hře doslova srší energií.
Vychutnejte si jeho elektrický tanec.

Petr Ferenc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme