Nekompromisní experimentátor Captain Beefheart
V sobotu 15. ledna tomu bude sedmdesát let, co se narodil Captain Beefheart, jeden z nejnekompromisnějších experimentátorů, jaké rocková hudba kdy měla. 17. prosince světem proběhla zpráva, že tyto sedmdesátiny dostanou přívlastek nedožité. Na hudební tvorbu Kapitána Hovězího srdce vzpomíná Petr Ferenc.
„Zbooglarizuji tě, lásko,“ zpívá Kapitán Hovězí srdce v úvodní písni svého alba The Spotlight Kid a možná tou láskou nemyslí nějakou konkrétní bytost, ale své oblíbené hudební žánry: blues, rhythm & blues a dřevní jazz. Tyhle ingredience ve své tvorbě nikdy neopustil, pokaždé je ale představil v podobě, kterou lze dodnes považovat za nepřekonatelnou.
Captain Beefheart se narodil v roce 1941 v Kalifornii jako Don Van Vliet a poprvé se tak trochu proslavil jako zázračné sochařící dítě. Později se skamarádil s Frankem Zappou a stejně jako on si zamiloval syrovou hudbu černošských muzikantů. A v roce 1965 se stal frontmanem kapely Captain Beefheart And His Magic Band, s níž o dva roky později vydal první album Safe As Milk. Spolupracoval na něm s hudebníky ze skupiny bluesmana Taje Mahala, kytaristou a producentem Ry Cooderem a profesionálním songwriterem Herbem Bermannem. Nejslavnější peckou téhle desky je patrně Electricity se zvukem jednoho z raných elektronických nástrojů – thereminu, používaného často v hororových filmech.
Beefheart se ani na okamžik nevzdaluje světu rhythm & blues, přistupuje k němu ale jako k rozborce a sborce střelné zbraně. Případně jako k puzzlu o mnoha dílcích. Po rozmetání původního, správného obrazu sestavuje jednotlivé součásti jinak, než by se v uvozovkách mělo, výsledek je tedy na první poslech zmateně mozaikovitý. Plocha obrazu se kroutí a celek občas drží jen silou vůle. Jindy se do sebe jednotlivé části naopak nerozdělitelně zaklesnou a nepohne s nimi vůbec nic. Výchozí materiál pro všechnu tuhle manipulaci ale přesto kdykoli bezpečně rozeznáme, i když je třeba zřetelně psychedelický.
Tvůrčím vrcholem Magic Bandu je dvojalbum Trout Mask Replica z roku 1969. Beefheart tuto kolekci písní prý napsal za pouhých osm hodin u klavíru, na který ale neuměl hrát. Jeho rytmické tlučení do kláves tedy musel nahrávat a do not přepisovat bubeník John French. Kapitán poté sesadil vybrané fragmenty, přiřkl je jednotlivým nástrojům a výsledné písně rok cvičil se svými hudebníky, které přitom jaksepatří terorizoval. To, že každý nástroj hraje v jiném rytmu a tónině, jej nezajímalo, to, že kapela při zkoušení téměř umírá hlady, protože pro samé zkoušení vůbec nekoncertuje, také ne. Výsledkem této dřiny je album považované za jedno z nejšílenějších vůbec a dílo, které v historii rocku až dosud nenašlo obdobu. Jmenuje se sice Kopie masky pstruha, Kapitán má na jeho obalu ale na tváři nasazenou hlavu kapří.
Podobný přístup k tvorbě uplatňoval Kapitán se svým Magic Bandem až do poloviny sedmdesátých let. Za své nejoblíbenější album považoval Lick My Decals Off, Baby natočené rok po Trout Mask Replica. Zajímavostí této desky je účinkování dvou hráčů na bicí nástroje. Jeden z nich – Art Tripp, známý i ze sestav Franka Zappy, nahrazoval part rytmické kytary hrou na marimbu.
V polovině sedmdesátých let se Kapitán rozhodl přizpůsobit svůj zvuk potřebám popové komerce a natočil dvě alba, kterých se později zřekl. I na nich se dal tu a tam najít nějaký ten poklad, i když ve zcela jiném stylu, než bychom čekali.
Koncem sedmdesátých let Beefheart znovuzakládá Magic Band a pouští se do výroby experimentálního rachotu nejen s kytarami a marimbou, ale i s trochou latinskoamerických ingrediencí, spoustou energie a nadhledu a s trombonem v roli baskytary. Bruce Fowler, který do tohoto trombonu foukal, často končil zkoušky a koncerty s krvácejícími ústy.
Poslední dvě alba Magic Bandu vyšla v letech 1980 a 1982 a Kapitán je na nich ve stejně skvělé formě jako v době Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby. Čtyřicítku v roce 1981 oslavil zdařilým turné, poté ale zcela nečekaně nadobro opustil svět hudby a začal se v ústraní věnovat své druhé vášni – malbě. Jeho zdravotní stav se zhoršil vinou roztroušené sklerózy, jíž týden před Vánoci podlehl.
V Čechách byl Captain Beefheart známý především jako kumpán a spolupracovník Franka Zappy a tak trochu komiksová figurka. Jeho hudební tvorba plná neobvyklých rytmů, zmuchlaných riffů, dadaistických veršů a divoké hry na saxofon svou divokostí a neotřelostí ale rozhodně nezaostává za jeho imagí. A přestože se jeho doprovodní hráči shodují v tom, že s Kapitánem bylo pro jeho despotickou povahu a zdánlivě nesmyslné požadavky těžké pořízení, každý vzápětí dodává, že fantastičtější hudební dobrodružství už nikdy nezažil.
