Nekonečné elektronické hledání jazzu Bugge Wesseltofta

Pokud máme hledat počátky trvalejšího spojení jazzu s taneční elektronikou, musíme přeskočit vizionářské desky Milese Davise a blouznění Jona Hassella a přemístit se do Norska, kde se pod vlivem obou vizionářů a také klidné jazzové síly interpretů stáje ECM rodil nový výrazový jazyk, který spojil mladé interprety jako Bugge Wesseltofta, Eivinda Aarseta, Mari Boine nebo Nilse Pettera Molvaera do jednoho tichého, leč nevtíravě progresivního šiku.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bugge Wesseltoft

Bugge Wesseltoft | Foto: Press kit

Poslední z vyjmenované skupiny, který do České republiky doposavad nedorazil, byl zasněný klavírista Wesseltoft. Tento nedostatek již ale bude napraven díky progresivní dramaturgii řady koncertů Music Infinity, která letos šestačtyřicetiletého klavíristu přivítá v útrobách pražského Paláce Akropolis.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nekonečné elektronické hledání jazzu Bugge Wesseltofta

Bugge Wesseltoft je absolutní jazzový samorost – na klavír uměl hrát již ve svých třech letech, veškeré formální hudební vzdělání tvrdohlavě odmítá a tvrdí, že sám je svým nejlepším učitelem. V šestnácti si koupil elektrický syntezátor Prophet-5, z něhož se vyklubala celoživotní láska, ke které se vrací dodnes. V roce 1990 pak přišla další zásadní iniciace, první společné album s klasikem norského jazzu Janem Gabarekem. Od té doby se stal Bugge významným domácím sidemanem, ale to bylo elektronikovi evidentně málo. V roce 1994 dal dohromady projekt New Conception of Jazz, s nímž odvážně překročil hranice jazzových standardů směrem k aktuálním trendům v klubové hudbě. House, techno, ambient, ale i hluková hudba nebo volná improvizace, to všechno Bugge přimíchal do futuristického koktejlu, který se dočkal vydání pěti dlouhohrajících desek. Mimochodem, s vydáním první desky nu-jazzové série založil i vydavatelství Jazzland, které se stalo baštou progresivního jazzu celého Skandinávského poloostrova.



Výpravy po zákoutích jazzu a současné elektronické hudby zavedly Bugge i ke spolupráci s citlivou zpěvačkou Sidsel Endersen, francouzským klasikem klubové hudby Laurentem Garnierem či kytaristou Johnem Scofieldem. V naší dekádě ho také výrazně ovlivnila indická hudba a s několika místními muzikanty založil projekt Ragatronics. Po letech progresivního posouvání stylových hranic se Bugge Wesseltoft na svých sólových deskách, jako například na loňském albu Playing, stává introvertnějším solitérem, který si i na koncertech vystačí s arzenálem nejrůznějších syntezátorů, samplerů a sekvencerů, které ho proměňují v dokonalou kapelu jednoho člověka. Ostatně již brzy se o tom budeme moci přesvědčit i sami, protože vystoupí ve středu 16. června v pražském Paláci Akropolis. Po dvou koncertech Nilse Pettera Molvaera se zjeví na českém pódiu další důkaz o tom, že když se jazz pojme dostatečně neortodoxně, je to stále žánr maximálně živý a originální.

Bugge Wesseltoft | Foto: Press kit

Pavel Zelinka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme