Nils Petter Molvaer - statická jazzová moderna

Už jste se vzpamatovali z komorně experimentálního diktátu Arne Henriksena? Tak se těšte na druhý návrat jeho mentora Nilse Pettera Molvaera, který se 13. listopadu vrací do pražského Paláce Akropolis. V Norsku narozený trumpetista spojuje prvotřídní jazz s trip-hopem, seversky chladným ambientem a polními nahrávkami.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nils Petter Molvaer | Foto: Press kit

Už od své první desky Khmer se nezávislý trumpeťák Nils Petter Molvaer jakoby vznáší v oblacích nebo taky pluje na ledové kře Severním ledovým oceánem daleko od pomíjejících trendů, obklopen počítači a všemožnými efekty. Zážitky z tohoto nikdy nekončícího zájezdu pak předává veřejnosti jako reporty ve formě svých dlouhohrajících alb. Na nich pozoruhodně, jaksi levou zadní, a zcela v rozporu s popovými, rockovými, ba i jazzovými konvencemi vytváří svoji vlastní vizi moderní komorní hudby vytržené mimo čas a prostor.

Jako syn známého trumpetisty se už v dospívání stal vyhledávaným studiovým spoluhráčem. Svoje první kapelní kroky pak spojil s fusion kombem Masqualero, díky němuž se dostal do rodiny prestižního ECM Manfreda Eichera. Zde, především na přelomu 80. a 90. let, kryl záda takovým kapacitám, jako jsou Robyn Schulkowsky, Marilyn Mazur nebo Sidsel Endresen. Nicméně Nils Petter Molvaer už tehdy nosil v hlavě vizi vlastního projektu, který přinesl do jazzového mainstreamu poslední výstřelky taneční elektroniky, hip-hopu a ambientu, a tak volně navázal na nadčasové pozdní desky geniálního vizionáře Milese Davise.

Nils Petter Molvaer | Foto: Press kit

Jeho první sólové album Khmer, které vyšlo v roce 1997, je unikátní fúzí jazzu, elektronických krajin i rytmických smyček a vzbudilo obrovskou vlnu zájmu veřejnosti i médií. Získalo norskou Grammy, cenu Německé gramofonové kritiky, a znamenalo i průlom v produkci ECM, která poprvé ve své historii vydala nahrávky z alba na singlech a poté i remixy, vyprodukované např. The Herbaliser, Rockers Hi-Fi, Billem Laswellem nebo Cinematic Orchestra.

Nils Petter Molvaer se tak stal, spolu s dalšími seveřany Bugge Wesseltoftem nebo Finy Rinne Radio, vůdčí postavou nu jazzového proudu, který se posléze přelil i do zbytku Evropy a má řadu vlivných následovníků, mezi které můžeme počítat i bývalého spoluhráče Arne Hendriksena. Rodák z norského ostrova Sula se nevyhýbá moderním vlivům elektroniky a s oblibou doplňuje svá řadová alba, kterých doposavad vyšlo pět, remixovými apendixy, které mívají v očích autora téměř stejnou důležitost jako vlastní originální výtvory.

Nils Petter Molvaer | Foto: Press kit

Poslední deska Hamada vyšla v letošním roce po čtyřleté pauze a znovu staví náladu na nekonečném, elektronicky ambientním prostoru, tradiční klouzavé, sípavé a jako had se kroutící principálově trubce a drobném dunění a lupání v ledovém, pomalu rozmrzajícím podloží. Molvaer hraje, a sám to v rozhovorech přiznává, stále stejnou písničku. Na Hamada jen jasněji oddělil pulzující od statického. A znovu potvrdil, že jeho hudba, co se týče obrazotvornosti, nemá silnou konkurenci.

Pavel Zelinka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme