Nové album Sun Kil Moon: omamné východní přísliby
Folkrocková kapela Sun Kil Moon vždycky měla parametry sólového projektu; autorem veškeré hudby i textů na deskách téhle skupiny je americký zpěvák Mark Kozelek. I na svém čtvrtém albu pod tímto pseudonymem dává talentovaný muzikant prostor spekulacím, které ho podezřívají z toho, že je ve skutečnosti více hypnotizérem nežli písničkářem.
Jestliže jeho sólovou tvorbu pod občanským jménem a desky Sun Kill Moon dříve odlišovala série záměrných kontrastů - akustická vs. elektrická poloha, rozevláté skladby vs. intimní nokturna, zvuk jednoho nástroje vs. sound kapely - na albu Admiral Fell Promises je všechno jinak. Tohle je čistě individualistická, nepřikrášlená záležitost: Kozelek sám se svou akustickou kytarou s nylonovými strunami.
Jistě, jednotlivá teskná slova a tóny se na nás i tady beze spěchu snášejí s grácií opadávajícího listí. I tentokrát zůstává stěžejní devizou alba Kozelekova metodická práce s plynutím skladeb a pečlivé budování nostalgické emoce. Jeho způsob hry je tu ale o poznání techničtější a směřuje víc k flamengu a zejména klasické kytaře, tak jak jí reprezentují třeba virtuózní instrumentalistky typu Američanky Kathrine King nebo chorvatské hvězdy Any Vidović.
Jen sporadicky tu dojde na typické vybrnkávání: Kozelekova hra je při vší zručnosti vláčná, soustředěná a ve svých repeticích až omamná. Vícestopý záznam jeho vokálu dodává nahrávce naléhavost a umocňuje tenzi obsaženou v deziluzivních strofách textů. Občas se americký bard sice nevyhne slovním i hudebním klišé, přesto je jeho až deskriptivní nahrávka plná (zprvu těžko postřehnutelných) subtilních proměn.
Projekt Sun Kil Moon, jehož název je odvozen od jména korejského boxera, tentokrát zasazuje citové údery s trpělivostí a klidem zenového mistra.
