Mávnutí rukou nad tím, že tohoto lehce prošedivělého pána s patinovanou trumpetou není třeba vidět už po tolikáté, bylo rozhodně neopodstatněné, protože Erik Truffaz svou vehementní aktivitou buduje neustále nové a nové projekty a vytváří moderní kombinace hudebních žánrů, které se nekopírují. Pařížský projekt, se kterým letos dorazil do Česka, v sobě spojoval dub, jazz a rytmický drum'n'bass. Truffaz svými improvizovanými sóly vedl dialog s opodál stojícím beatboxerem Slyem Johnsonem, který dokázal téměř autenticky simulovat zvuky djských scratchů a vokálních efektů. To vše rytmikou dolaďoval a zvukově obohacoval Philippe Garcia. Nutno podotknout, že kdyby nebylo hlasového mága Johnsona, zážitek by byl o nadšené zážitky "ostrouhanější", i přestože téměř polovina Johnsonových vtípků byla dostačující. Johnson velice čile komunikoval s publikem, pohrával si s ním a soutěžil a nakonec mu očekávaně přiznal hudební prvenství v Evropě. Truffaz při těchto seancích, posazený na barové stoličce, většinou jen přihlížel a mnohdy jen lehce doplňoval o melodické útržky.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Erik Truffaz: "V hudbě můžeš vynalézt novou formu..."

Předvedený Pařížský projekt dával všem členům rovnocennou příležitost k hudebnímu vyjádření a ve všech třech případech šlo o odlišný přístup k jeho využití. To, že Truffaz má v srdci uložené i české publikum, dokázal i česky vyřčenou větou, že "je rád, že zde může koncertovat" a několikrát skoro přirozeně opakované "díky". Rozrůstající počet nadšenců Truffazovy tvorby je rozhodně pozitivní a úskalí o nebezpečném opakování sebe samého snad nebude hrozit ani při další jeho návštěvě.

Veronika Vlachová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít