Páteční Stimul představil hudbu jako existencionální nutnost
Páteční večer v Divadle Archa byl podle scénáře průběžného festivalu Stimul. Zde byl konkrétně zacílený na tak zalesněnou zemi, až se vám rozlehlé polní planiny zdají nudné, na Finsko. Do Prahy se po třech letech vrátila dvojice Pan Sonic, premiérově doplněná o dalšího elektronika Vladislava Delaye, tentokrát navlečeného v novém, akustičtějším vlňáku spolu s dalšími třemi spoluhráči.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU REPORTÁŽ!
Celý večer ovšem zahajoval domácí projekt KlangUndKrach kolektivu Head In Body, který byl do tohoto večera pro mnohé pouze jednou z položek dlouhého seznamu domácích industriálních projektů. A že se jich v poslední době vyrojilo opravdu velké množství! Pokud se dvojici nedá něco upřít, pak to bylo zaujetí pro věc. Zvláště mužská polovina dua byla neustále rozkývaným čertíkem v krabičce, která navíc zvládla obsluhovat většinu instrumentů položených na zemi. DIY estetika se přenesla z nástrojů i do samotné hudby, která oscilovala mezi sonickým infernem VO I.D.a špinavými tanečky Do Shashka!
To Vladislav Delay se primárně představil jako Spořínek energie a po letech tanečků v minimal techno rytmech posluchače zaskočil svou láskou k volnějším formám jazzu a elektroakustické improvizaci. Sám se usadil za netradičně složenou bicí soupravu a udával rytmus spoluhráčům. Elektroniku obsluhoval Mika Vainia z Pan Sonic, saxofon a harmonium Lucio Capece a kontrabas trápil Derek Shirley. Set kvarteta byl trpělivým a tichým spřádáním energie, která vybuchla ve dvou dynamických pasážích, které měly díky kontrastu větší průraznost a efekt. Celkový přerod v Berlíně žijícího i tvořícího Fina v Praze prošel. Byl totiž přesvědčivý a ve své niternosti dotažený do zajímavého finálního tvaru.
Asi nejvíc jasno v tom, co můžou očekávat, měli fanoušci u posledních vystupujících, dua Pan Sonic. Finové už dávno nejsou purističtí ohýbači sinových vln, ale komplexní a nekompromisní řemeslníci, kteří pracují s nahrubo nastříhaným plechem, pytlem pilin a karboflexou zježenými železnými konstrukcemi. Nehrají na efekt, pouze pracují s čistým materiálem rytmů, lupanců, hluků a basů a mají pro to talent. Úspěch tři roky starého vystoupení podtrhli i v pátek v Arše, kde jsme si s oběma pány více zatančili. Ovšem ne lunetickým křepčením vystylovaných kluberů. Tanec, ke kterému Pan Sonic beze slov lákali, byl existenciální nutností složenou ze zahánění lezavé zimy, deprese post industriální doby a technického pokroku.
Finsko už delší dobu podporuje rozvoj všech druhů moderní hudby. Vladislav Delay spolu s Pan Sonic mohou být důkazem, že intervence směrem shora může mít pozitivní vliv nejen na konformní střední proud, ale i na inovativní okraje. Kiitos pánové.
