Portico Quartet: "Poprvé jsme experimentovali s elektronickými zvuky..."
V pátek 16. dubna vystoupí v pražském Paláci Akropolis britské moderně jazzové těleso Portico Quartet. Mladí Londýňané mají na kontě zatím dvě alba - aktuální loňské Isla a o dva roky starší debut Knee-deep In The North Sea, za něž byla kapela nominována na britské hudební ceny Mercury Prize. Pro zvuk Portico Quartet je důležitý neobvyklý rytmicko-melodický nástroj hang, který relativně nedávno vyvinula jistá švýcarská firma.
O tomto zvláštním nástroji i o hudební inspiraci si s bubeníkem Portico Quartet Duncanem Bellamym po telefonu povídal Robert Candra.
Duncane, zrovna jste začali s evropským turné k vaší druhé desce, které potrvá několik měsíců. Jaké to je, být zase na cestě a hrát koncerty?
Je to fajn. Minulý týden jsem měl první volno po řadě měsíců, takže se mi moc nechtělo zase hned z domova... Ale, vidíš, tady jsme. Ne, vážně, je to fajn.
Jestli se nepletu, byl´s to právě ty, kdo koupil první buben hang, který se později stal emblematickým nástrojem Portico Quartet. Co tě na něm tak zaujalo?
Jeho zvuk. Nic takového jsem nikdy předtím neslyšel. A pak ta kombinace rytmu a tónu. To je pro mě jako pro bubeníka nesmírně přitažlivé. Ano, rytmus a melodie v jednom. To je fascinující.
Styl a zvuk Portico Quartet je poměrně jedinečný, ať už na poli moderního jazzu, nebo (a tam možná ještě víc) v současné pop music. Má v sobě taky určitou čistotu a zvukový minimalismus, které (nejen mně) evokují některé nahrávky labelu ECM. Byli pro vás například tihle hudebníci inspirací?
Ano. Určitě tedy to, čemu se říká minimalistická hudba - Steve Reich, Philip Glass a další lidi z newyorské scény sedmdesátých let. Myslím, že tomu nahrává i konstrukce samotného hangu, která je vhodná právě pro krátké cykly, repetitivní struktury. Nedá se na něj hrát jako třeba na klavír - s akordy a doprovodem. Šťastnou náhodou to skvěle sedlo k tomu, jakou hudbu máme rádi. Byl to takový hlukový mítink.
A když mluvíme o inspiraci - myslíš, že vás ovlivnili spíš vrstevníci, nebo naopak starší hudba?
Určitě hodně starší hudby. Spousty minimalismu. Ten je v rámci vážné hudby vlastně pořád současný, i když už je to taky věc stará nějakých čtyřicet let. Takže rozhodně spousta starší hudby... vlastně docela leccos. Ale taky hodně současné taneční hudby, dubstep a tak dál. Nezáleží mi moc na škatulkách.
Jak styl Portico Quartet ovlivnila londýnská čtvrť Hackney?
To místo určitě sehrálo svou roli. Je to velmi plodná čtvrť, hodně hudebníků, umělců... Lidí, které zajímají podobné věci. Je příjemné bydlet někde, kde můžeš snadno vidět spoustu výstav, umění, chodit na dobré a různorodé koncerty. Trochu mi to tam připadá jako na vesnici, protože je to tak malé místo, ale je to velmi tvořivé a produktivní prostředí. Je to skvělé místo k žití, opravdu.
Vaše nahrávky jsou (trochu překvapivě, když slyšíš některá místa) založené na akustických nástrojích. Chystáte se teď rozvinout vaši zvukovou paletu někam směrem k většímu zapojení elektroniky?
Ano. Album Isla, které teď asi zrovna vyšlo i v České republice, je převážně akustická věc. Ale začali jsme na něm poprvé experimentovat s různými elektronickými zvuky. A myslím, že při živém hraní používáme ještě víc elektroniky než na desce. Takže myslím, že další album bude nějak přirozeně progresivní. Elektronika bude akustiku doplňovat, někdy možná bude mít i navrch. Ale jde spíš o přirozený vývoj než o vědomé rozhodnutí zbavit se akustických nástrojů. Prostě to tak je.
