Povedené sólo jednorukého norského bandity

Jednoruký bandita, který se vešel do názvu alba norské sebranky Jaga Jazzist, by mohl být pěkně ironickým, sebe shazujícím pohledem na vlastní konání. Styloví všežravci byli na začátku nového tisíciletí kapelou, kterou bylo potřeba dobře znát. A to i přes její komplikovanou, z jazzu vycházející instrumentální tvorbu.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jaga Jazzist

Jaga Jazzist | Foto: Robin Otterson

Po nečekaně rockovém úkroku s albem What We Must před pěti roky se po mnohahlavém tělesu slehla zem a málem by se mohlo zdát, že pro sebranku okolo bratrů Horntvethových skončila sladká cesta nečekaně brzy.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaga Jazzist: povedené sólo jednorukého norského bandity

Realita je naštěstí někde jinde. Oba zakladatelské mozky si potřebovali po letech vyčistit hlavu trochu méně komplikovanou hudbou v popovém projektu The National Bank, se kterým vydali dvě alba. Teprve po dvojitém vyčištění se Horntvethovci znovu vrhli do kalnějších a klikatějších vod Jaga Jazzist. Pokud bylo album What We Must komerčně neúspěšné, vykonalo pro kapelu alespoň službu v podobě neohraničeného očekávání, které při příslibu nové desky automaticky nastalo. S takovým vědomím se dobře skládá a po několika posleších alba One-Armed Bandit si troufám prohlásit, že je to na novince slyšet.

Jaga Jazzist - One-Armed Bandit | Foto: Ninja Tune

Začátek desky potěší především milovníky přelomového alba A Livingroom Hush. Hlavní slovo si vzal vibrafon a mocné závany dechů všeho druhu, které lámou kompozici do spousty melodických zvratů. Celému albu přitom uvnitř kompozic vládne jakási spiklenecká intimní atmosféra, která připomíná řadu klidnějších nahrávek kolegů z vydavatelství Rune Grammofon. To jsou karty, které Jaga Jazzist vytahují v první třetině novinky, která posléze začne nabírat nenápadně rockovější drajv pět let starého předchůdce. A přesně v této, dle mého názoru dobré fúzi sebe sama, album vyvrcholí nášupem Touch Of Evil, které CDčko uzavře v nejlepším. Dokonce, když poslouchám jednotlivá alba pěkně po sobě, letošní kolekce osmi nových písniček mi v porovnání se staršími deskami přijde přirozenější, prostá jakékoliv snahy o následování nějaké žánrové vlny (na rozdíl od lehce rozklikaného CD Stix).

Ano, Jaga Jazzist už asi nebudou ti, od kterých budou ve velkém opisovat nerdi, toužící po okamžitém hitparádovém úspěchu. Jejich koncertní renomé a přirozená muzikálnost jim ale může i nadále zajišťovat nepřebíhavé obecenstvo, které bude dlouhodobě oceňovat originální pojetí skandinávsky zádumčivého post jazzu. Takováto pozitiva při poslechu One-Armed Bandit přeje Jaga Jazzist i Pavel Zelinka.

Jaga Jazzist | Foto: Robin Otterson

Novou desku One-Armed Bandit přijedou představit znovu do Paláce Akropolis v sobotu 6. března 2010. Těšte se!

Pavel Zelinka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme