Pražské jaro zakončí i koncert Brahmse. Je to vzrušující dílo, říká klavírista Lewis

Více než padesát koncertů, řadu světových hvězd a také jeden dirigentský debut letos nabídl festival Pražské jaro. Jubilejní sedmdesátý ročník přehlídky vyvrcholí dnes večer koncertem Královské liverpoolské filharmonie a ruského dirigenta Vasilije Petrenka. Jako sólista se ve Smetanově síni Obecního domu představí anglický klavírista Paul Lewis. Zahraje první klavírní koncert Johanesse Brahmse, ke kterému, jak řekl Českému rozhlasu, má obzvlášť silný vztah.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Paul Lewis

Paul Lewis | Foto: Pražské jaro, Josep Molina

„Tento koncert jsem poznal už jako malý chlapec, ve věku osmi, devíti let, v době, kdy jsem začal intenzivně poslouchat a studovat hudbu. A okamžitě jsem si ho zamiloval. Je to obtížné, rozměrné, padesát minut trvající dílo, a pro každého klavíristu je jeho interpretace velký závazek. Myslím si, že je velice důležité najít a určit ten správný moment, kdy začít tento koncert hrát,“ poznamenal Lewis.

Přehrát

00:00 / 00:00

S anglickým klavíristou Paulem Lewisem mluvila redaktorka Markéta Kaňková

A kdy byl ten správný moment pro vás?

„Já sám jsem se ho naučil velice brzy, ale nechtěl jsem ho veřejně provádět, měl jsem před ním ohromný respekt. Poprvé jsem s ním vystoupil vlastně až před třemi lety a tehdy jsem říkal sám sobě: Proč jsem to neudělal dřív? V každém případě musím říct, že se neskutečně těším, že právě s tímto dílem vystoupím dnes večer na závěrečném koncertě Pražského jara. Je to jedno z nejvášnivějších děl plné výrazových možností a je neuvěřitelně vzrušující nechat ho procházet mezi prsty.“

V posledních měsících jsme měli možnost slyšet v Praze tento koncert například v podání francouzské klavíristky Héléne Grimaud nebo polského génia klavíru Krystiana Zimermana. Bude tedy jistě zajímavé porovnat váš přístup, vaše čtení díla. Jak byste ho charakterizoval?

„Musím přiznat, že se nikdy nesnažím selektovat určité aspekty díla, něco z něj vyzdvihovat nebo násilně podtrhávat. Nejde mi o to, abych na velkých dílech hudby zanechával otisk své vlastní osobnosti. To je podle mého názoru špatný přístup. Prvořadým úkolem nás, interpretů, je podle mě nenechat z díla uniknout to, co je do něj vloženo. Co nepravdivěji vystihnout jeho smysl, jeho poselství.“

„Co se Brahmse týče, nechci jeho hudbu prezentovat tak, jak je často chápána a vnímána. Nevím, jestli něco podobného existuje v češtině, ale u nás v angličtině se používá termín „brown Brahms“ – něco jako melancholický, zatěžkaný Brahms. Jeho první klavírní koncert je pro mě ale dílem neuvěřitelné energie, vášnivého srdce a hlubokého lidského zoufalství. Především tyto kvality chci nechat vyvstat ze své hry. Hudbu považuji za něco mnohem vyššího a většího než jsem já sám. A tomu také veškeré své působení a úsilí na poli hudby podřizuji.“

Na koncertě vystoupíte po boku Královského liverpoolského orchestru. Jak byste popsal vaši vzájemnou interakci s tímto tělesem?

„S liverpoolskými filharmoniky nás myslím pojí velice dobrý vztah. Je to pokaždé živé a inspirativní setkání. Známe se poměrně důvěrně, hráli jsme společně už mnohokrát. Když s nějakým orchestrem hrajete mnoho let, vybuduje se mezi vámi zvláštní pouto, určitý druh důvěry, který vám umožňuje být mnohem více uvolněný a svobodný.“

„Vzájemná důvěra vám pak umožňuje zkoušet nové věci a dovolit si ve vzájemné interakci i určitou a velice potřebnou míru spontaneity. Brahmsův první klavírní koncert má silný symfonický charakter, na druhé straně má ale i velice silnou komorní, intimní linii. Souhra sólisty a orchestru je v tomto kusu velice důležitá, a já myslím, že nám dobře funguje.“

Závěrečný koncert festivalu povede ruský dirigent Vasilij Petrenko, současný šéfdirigent liverpoolských filharmoniků. Sdílíte stejný názor, stejný pohled na Brahmse? A jak byste popsal způsob, jakým pracuje s orchestrem?

„Vasilij je osobnost plná energie a života. Myslím, že nejde ani tak úplně o to, abychom sdíleli stejná východiska a stejný pohled na věc. Jde spíše o to, abychom dokázali najít mezi našimi světy a naším vnímáním a chápáním hudby průsečík a vytvořit společně něco, co je pravdivé a skutečně přesvědčivé. A já pevně věřím, že to je náš případ. Spolupracovali jsme spolu mnohokrát a já se s Vasilijem cítím komfortně, dobře se mi s ním spolupracuje.“

Nejste jen uznávaným sólistou, ale také ceněným komorním hráčem. Co připravujete v nejbližší době – ať už v sólové kariéře nebo v oblasti komorní hudby?

„Upřímně cítím, že komorní hudbě bych se v budoucnosti chtěl a také měl věnovat mnohem víc, než jsem v tuto chvíli schopen. V minulosti jsem intenzivně spolupracoval a stále spolupracuji s anglickým pěvcem Markem Padmorem.“

„Se svou ženou jsem také v Anglii založil festival komorní hudby, který začne za několik týdnů. V nejbližší době mě čeká několik sólových recitálů s Beethovenovými sonátami, v létě budu vystupovat na festivalu v Tanglewoodu, připravuji se na vystoupení s Clevelandským a Bostonským symfonickým orchestrem. Chystám se hrát především Schumanna, Mozarta, a stále více Brahmse. To je plán pro nejbližší měsíce.“

Můžeme se v dohledné době těšit také na další nahrávky?

„Před nedávnou dobou mi vyšla nahrávka s Musorgského Obrázků z výstavy. V lednu by měla vyjít nová nahrávka s Brahmsovým prvním klavírním koncertem, kterou jsme vytvořili s dirigentem Danielem Hardingem a Švédským rozhlasovým symfonickým orchestrem. A pro nejbližší budoucnost plánuji bachovskou nahrávku, rád bych se také pustil do Haydna a Mozartových klavírních koncertů. Příští rok se ale ponese ve znamení Brahmse.“

Markéta Kaňková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme