Přeměna Efterklang se velmi povedla

Dánové Efterklang se loni ocitli na rozcestí. Svůj velmi komplikovaný post rockový rukopis dovedli do formální dokonalosti, a tak bylo zajímavé, kam se parta okolo stále mladičkého kytaristy Rasmuse Stolberga bude ubírat.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Efterklang

Efterklang | Foto: Nan Na Hvass

Ještě předtím ale přišlo loučení s dosavadním vydavatelem, labelem The Leaf, který pomohl kapele prorazit mimo rodnou ostrovní hroudu. Tím loučením mám na mysli album Performing Parades, které je záznamem jejich společného vystoupení s Dánským národním symfonickým orchestrem. Společně předvedli naživo jejich druhou, do nebe vychvalovanou desku Parades. Osobně jsem byl z tohoto CDčka spíše rozčarovaný, protože komplex, který vyrostl Efterklang pod rukama se dle mého názoru kapele trochu vymknul z kontroly. Tak moc kapela vytvářela další a další melodické odbočky a aranžérské finesy, až se z CDčka vytratila spontaneita, která zdobila jejich výborný debut Tripper.

Přehrát

00:00 / 00:00

Přeměna Efterklang se velmi povedla

Živá nahrávka je logickým vyústěním symfonických snah, které měla hudba Efterklang už od úplného začátku. A problematické spojení rocku se symfoňákem zde překvapivě třinácti písničkám z Parades jen a jen prospělo. Bohaté aranže a nástrojové obsazení jakoby zvýraznilo jednotlivé stavební prvky na složité fasádě komplikované budovy, takže se při pohledu na ni člověk má konečně čeho chytit. Pokud bych si měl vybrat mezi studiovou deskou a živákem, tak bych nezvykle sáhl pro koncertní nahrávku.

Efterklang - Magic Chairs | Foto: artwork by Hvass&Hanniba

Deska Performing Parades se mohla na jedné straně brát jako splnění dlouholetého snu kapely, na straně druhé ale také jako nervózní oddalování problému s dalším vlastním směřováním. Gordický uzel měla kapela šanci rozseknout na letošní novince Magic Chairs, kterou vydala u prestižního vydavatelství 4AD. Od začátku je jasné, že se řezalo poměrně dost hluboko do živého. Rovné bicí pohánějí nejen otvírák Modern Drift, ale jsou urychlovačem celé desky. Kapela jakoby z ramenou shodila elegantní, přesto příliš tíživý brokátový přehoz a soustředila se na jednodušší rockovou zábavu. Ano, stále s bohatým instrumentářem, který znovu zahrnuje řadu smyčců, xylofon nebo trubku, přesto deska uhání vpřed mnohem uvolněněji než mnou kritizovaná předchůdkyně Parades.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Efterklang: "Nové písně odráží způsob jakým vznikaly"

U Magic Chairs cítím poměrně silnou analogii s letošní novinkou Owena Palletta, který se rozhodl ve stejnou dobu pro podobný žánrový úkrok. Efterklang jsou ale, na rozdíl od Palletta, od podstaty skupinou, kterou navíc výborným způsobem ukočíroval producent Gareth Jones. Spolu s kapelou uhnětli desce více valivý, opravdu nekompromisně rolující zvuk, na hony vzdálený původnímu post rockovému snění. Pokud mám zhodnotit, komu se zjednodušení vlastní tvorby povedlo více, jestli Owenu Pallettovi nebo Efterklang, tak musím hlasovat pro dánskou úderku. 4AD moc dobře věděli, proč si čtveřici upisují pod svá křídla. Jejich přeměna se podařila na sto procent. Pánové při procesu neodhodili žádný cenný artefakt, ale funkčně využili staré trumfy v nové hře. Pokud vzpomínáte na freneticky přijatý koncert Efterklang před pěti roky v pražském Paláci Akropolis, pak je pro vás novinka Magic Chairs povinností. Ostatní by si měli alespoň vyzkoušet singl Modern Drift, který kapela nabízí volně ke stažení. A pak do toho s největší pravděpodobností spadnou stejně jako staří fanoušci.

Efterklang | Foto: Nan Na Hvass

Pavel Zelinka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme