Premiéra Cimrmanovy operety Proso byla zároveň derniérou. Jednou to stačí, říká Zdeněk Svěrák

Hudbymilovné obecenstvo mohlo včera večer ve Smetanově síni pražského Obecního domu poprvé slyšet zinscenování Cimrmanovy operety Proso. To uspořádal Český národní symfonický orchestr ve spolupráci s herci Žižkovského divadla Járy Cimrmana. Koncert mohli také živě vidět diváci v kinech po celém Česku.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V pražském Obecním domě zazněla světová premiéra operety Proso, kterou složil všestranný génius Jára Cimrman. Na snímku z odpolední generálky je Zdeněk Svěrák | Foto: ČTK

Zdeněk Svěrák celé představení nejen spolupořádal, ale také v něm hrál na violoncello.

Pane Svěráku, na ten nástroj trénujete od role v Koljovi?

Ano. Vždycky, když mě čeká nějaký úkol zapředstírat si, že umím na violoncello, tak beru hodiny.

Přehrát

00:00 / 00:00

O premiéře a zároveň derniéře Cimrmanovy operety Proso mluvil v Ranním interview Zdeněk Svěrák

Pochválil Vás včera režisér? Předstíral jste důvěryhodně?

Myslím, že bych si tím mohl přivydělávat, kdyby někdo onemocněl. Předstírání mi včera docela šlo.

Čí to byl nápad uvést v život fragmenty původně sedmihodinové Cimrmanovy operetní fresky v rámci Prague Proms?

S tím přišli členové Českého národního symfonického orchestru, kteří asi milují Cimrmanovu hru Hospoda na mýtince, což je torzo Prosa. Já jsem se toho nejdřív bál, až do včerejška jsem se toho bál.

Smetanova síň je takový chrám. Pravda, patří k Cimrmanovi, protože byla postavena v jeho době, je to secesní klenot. Ale zároveň jsem si kladl otázku, jestli mluvené slovo, ty naše přednášky, tam budou slyšet a jestli tam patří.

No a ukázalo se, že když se to zvukově dobře provede a když mluvíte jako v kostele, to znamená zvolna a necháte všechno doznít, počkáte, až se lidé dosmějí, a když se sejde publikum, a včera se sešlo skvělé, v němž je většina lidí mluvících česky, to byla taky hrozba, že třeba budeme hrát pro japonské turisty a těch tam to odneslo asi jen sedm, vzniklo tam takové srozumění mezi obrovským publikem a tělesem a námi, že se to prostě nějak podařilo.

Opereta Proso chce napravit dávnou křivdu – velikáni světové operety Strauss, Lehár, Nedbal a další prý kdysi Cimrmanovi ukradli části jeho veledíla a celá řada operet je tak pouhým plagiátem mistrovského díla českého génia. Večer tak měl být poctou původnímu autorovi i „zlodějům“, kteří se chlubili cizím peřím.

Já si myslím, že to bylo v době, kdy naše společnost je taková rozhádaná, plná nevraživosti a najednou se tam sešli lidi, kteří chtějí udělat nějaké společné dílo, nehádají se.

Nutno říci, že akce nebyla samoúčelná a že prospěje Centru Paraple. Už víte, jak se dá tento prospěch vyčíslit?

To ještě nevím, bohužel. To je moc brzo.

Přenos do kin jste si vyzkoušeli k pětačtyřicetinám divadla, byl inspirován přenosem z Metropolitní opery. Nebylo by pěkné, kdybyste dospěli k tomu, že se bude přenášet Proso v protisměru – z Prahy do New Yorku? Kdyby tam třeba seděli samí krajané.

Myslím, že pro krajany by to udělat šlo, ale o tom jsme ještě neuvažovali.

Co to je to ten tenor bufo, který předvedl Miloň Čepelka. To je taky vynález Járy Cimrmana?

Tenor bufo je muzikantský termín. Já přesně nevím, jestli to znamená komický tenor, to bych se musel podívat, ale Miloň Čepelka má tento přídomek vždycky, když ho uvádíme. Miloň Čepelka tam zazářil tak, že lidi nevěřili svým uším, že tento komik dovede zazpívat ve Smetanově síni. Já jsem myslel, že se mi to zdá.

Jak Vás cellistu, Petra Bruknera činelistu a Roberta Bártu, který jednou ročně na Vánoce hrává na housle, přijal profesionální orchestr? Pochválil vás dirigent Libor Pešek?

Hudební kus nastudoval Český národní symfonický orchestr pod vedením dirigenta Libora Peška | Foto: ČTK

Libor Pešek nás neustále chválil a kroutil hlavou. Nevím, jestli to bylo kroucení pochvalné nebo údivné. Spíš to byl takový radostný údiv z toho, co všechno jde.

Když jste navrátili odcizené skladby zpátky na původní místo, šlo o jakési hudební restituce?

Bylo to symbolické, ty tantiémy, které nám unikly, už nám nikdy nikdo nevrátí. Ale chtěli jsme symbolicky napravit to, že při té vídeňské soutěži byly Cimrmanovi odcizeny melodie, které potom bavily celou Evropu a celý svět. Ukazuje to nejen Cimrmanovu genialitu, ale i genialitu skladatelů jako byl Strauss, Lehár a ostatní, že právě vybrali z jeho Prosa ty nejlepší kousky.

Byla premiéra Prosa zároveň derniérou, nebo je naděje na její zopakování?

Já se domnívám, že jednou to stačí.

Vladimír Kroc, Mirko Kašpar Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme