Rose Kemp - růže s kovovými trny

V pondělí 29. listopadu vychází album Golden Shroud anglické hudebnice Rose Kemp. Je to její čtvrtý dlouhohrající počin pod vlastním jménem, ale jinak je Kemp ještě součástí experimentálního tria Jeremy Smoking Jacket a ráda se věnuje i kolaboracím s dalšími umělci. Aktuální deska patří k těm nemnoha, které dokáží překvapit na první poslech a zároveň postupně odhalovat své skryté půvaby při těch dalších - aspoň to tvrdí recenzent Robert Candra.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rose Kemp

Rose Kemp | Foto: Press kit

Na rádoby vtipnou otázku v jednom rozhovoru, kdy měla popsat svou hudbu přirovnáním k milostnému aktu mezi jinými kapelami, odpověděla Rose Kemp následovně: „Asi by to byla nějaká pralesní orgie mezi Thorr´s Hammer, Earth, Iron Monkey, Dead Raven Choir a dalším trilionem lidí, s komentářem od Secret Chiefs 3 a orchestrací od Diamandy Galás." Přes evidentní nadsázku se s tímhle příměrem nedá než souhlasit. Už od prvních tónů otvíráku Black Medik II je jasné, že Golden Shroud je všechno jiné než tradiční doom metalové album. Tři epické kompozice se rozlévají do deseti a dvakrát sedmnácti minut a překvapivě osobitě i organicky kombinují ostrovní folkový mysticismus s temnou metalovou estetikou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rose Kemp - růže s kovovými trny

Šestadvacetiletá Rose Kemp je dcerou dvou členů slavné anglické folkrockové skupiny Steeleye Span. Vyrůstala obklopená hudbou a s kapelou svých rodičů vystupovala už v pubertě - stopy folkové tradice přítomné do jisté míry v jejím vokálním projevu tedy rozhodně nejsou náhodné. Ale Kemp umí daleko víc než znít jako Serafina Steer na LSD. V nejpůsobivějších momentech její zpěv skutečně evokuje zmíněnou Diamandu Galás; s hlasem zachází suverénně v nejrůznějších polohách a výškách, je intenzivní i ohebný, podmanivě hypnotický i nemilosrdně řezavý.

Rose Kemp - Golden Shroud | Foto: 12 Year Stretch

K tomu přidejte kytaru oscilující někde mezi Earth a Sunn o))) (jen bůh ví, jak tohle Kemp vyloudí z obyčejného telecasteru), přes maximální hutnost křišťálově čitelný zvuk kapely a promyšlené, neuspěchané kompozice, které se před vámi otvírají jako ledové pouště při průletu nad cizí planetou. Ve výsledku je Golden Shroud jednou z nejoriginálnějších tvrdých desek poslední doby, která hranice inteligentního metalu posouvá zase o notný kus dál.

Robert Candra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme