Rusko si připomíná třicáté výročí úmrtí Vysockého
Přesně před třiceti lety zemřel ruský písničkář, herec a básník Vladimir Vysockij - umělec, jehož dráha měla – a dosud má – klíčový význam pro ruskou kulturu. Sovětský establishment sice jeho dílo dlouhá léta ostentativně ignoroval. Už během svého života ale Vysocký sklízel ve své zemi obrovský úspěch, texty jeho písní stejně jako herecké výkony inspirují ruskou veřejnost dodnes.
Od úmrtí Vladimira Vysockého – označovaného za ruského barda – už uplynuly tři desítky let, jeho písně ale znějí éterem stále stejně často. Vyrostla na nich nejedna generace, a to nejen v Rusku – čeští posluchači je znají v podání Milana Dvořáka, Jaromíra Nohavici nebo třeba Radúzy.
Jak podotýká ruský hudební kritik Artěmij Trojickij, Vysockij ovlivnil ale i ty, kteří měli radši Beatles či rock and roll.
„Vysockého jsem samozřejmě znal, ale zpočátku pro mě nebyl nijak zásadní. To přišlo až později, když jsem byl starší a začal jsem pořádně vnímat texty. Tehdy jsem zjistil, jaká hloubka v nich je – že to nejsou žádné historky pro zábavu,“ říká kritik.
Nejen hudební dílo ale sklízí u ruského publika konstatní ovace – dodnes jsou populární filmy, kde moskevský rodák hrál. Pamětníci živě vzpomínají také na jeho působení v kultovním divadle Na Tagance.
„Pro nás – takzvanou generaci šedesátníků – je Vysockij symbolem celé epochy. V době, kdy tu vládla striktní cenzura, v rádiu se vysílaly jen komsomolské písně, jeho tvorba klíčově formovala neoficiální kulturu a s ní i nás,“ připomíná spisovatel a bývalý šéfredaktor časopisu Ogoňok Vitalij Korotič, který se s Vysockým, jehož úmrtí na infarkt je v Rusku dodnes předmětem spekulací, osobně znal.
„Cítili jsme v jeho písních přicházející změny, a i když se pak na vlně jeho úspěchu chtěla svézt celá řada pop umělců nebo různých porevolučních hvězd, pro mě je jeho tvorba navždy symbolem naděje na změny, z nichž snad alespoň nějakých jsme se dočkali,“ dodává Vitalij Korotič.
