Salem: Zásvětní symfonie nebo nudný pastiš?

Když jsem o téhle kapele psal skoro před dvěma lety poprvé, zaskočená blogosféra chrlila veselé definice typu „jako když Phil Collins pojídá mezkalin a dělá soundtrack k osmdesátkovému gore-pornu". Záhadné chicagské trio Salem už tehdy dělalo hudbu, pro kterou je třeba razit jediný termín: sick. Chorobné, strašidelné elektro, v němž se mísily prvky gotiky, zvuku kapel typu Cocteau Twins a jakési novodobé apokalyptičnosti vzbudilo na EPčkách Yes, I Smoke Crack či Water velká očekávání věcí příštích.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Salem

Salem | Foto: Press kit

Tvorba podivné trojice v sobě tehdy měla ještě ledaccos odvozeného: záhrobní klávesy, robustní beaty, propastné basy a útržkovité či zmutované „vetřelčí" vokály do značné míry kopírovaly estetiku švédského dua The Knife nebo dubstepového producenta Buriala. Přesto bylo osvěžující, zase jednou narazit na někoho, komu šlo v nejširším smyslu slova o důsledné budování atmosféry.
V roce 2010 jsme se konečně dočkali oficiálního debutu King Night a věci už nejsou tak tajnosnubné jak bývaly: člen kapely John Holland v rozhovorech přiznává, že se léta pohyboval v prostředí dětské prostituce a nabízí reportérům crack; jejich řídká vystoupení mají pověst katastrofálně apatické show a jejich muzika definitivně zabydlela trochu legrační škatulku witch house.

Přehrát

00:00 / 00:00

Halucinogenní debut Salem: Zásvětní symfonie nebo nudný pastiš?

Ačkoli jde místy o sugestivní poslech, jedná se o nahrávku záměrně utopenou v nihilismu, okázale hutné trýzni a temně morbidních vášních. Před časem jsem si myslel, že až přestane být z hudby Salem cítit začátečnický kalkul a zřetelná chuť svézt se po aktuálním alternativním trendu, možná se budou dít věci. A ony se dějí, jen ne tak velké a podnětné, jak jsem doufal.

Salem - King Night | Foto: IAmSound Records

Trochu smutné je, že zdaleka nejsilnější zážitek z celé desky přináší hned první skladba King Night: zásvětní symfonie plná zvukových explozí, seismických otřesů a duchařských krajin. Omračující, halucinogenní účinek téhle skladby ještě umocňuje sampl sboru zaseknutého na známé koledě O Holy Night. Zbytek desky sice rovněž stojí na špinavém zahlcujícím soundu a překvapivém sloučení nesourodých elementů, ale už nepůsobí závratně monoliticky - spíš monotónně. Následující tracky jsou jen méně záživným opakováním a redukcí kouzla titulní skladby, v nichž se ponuré syntetické plochy kloubí s hororovou dubstepovou basou a vleklostí chopped & screwed rapu (pro pořádek: chopped & screwed je technika remixování hip hopu, založená na razantním zpomalení, snížení tónů a opakování velmi krátkých úseků skladby).

Zchátralé a přitom euforické kouzlo těch lepších momentů alba King Night má v sobě přese všechnu pochmurnost i kus krásy a zvráceného, komiksového humoru. Škoda, že těch skutečně silných okamžiků tu je tak poskrovnu. Mnoho povyku pro nic? To by bylo příliš přísné. Řekněme spíš: mnoho povyku pro nic extra.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme