Šéfdirigent Berlínské filharmonie Simon Rattle o hudbě a Rudolfovi Firkušném

Jeden z nejlepších orchestrů světa zahájí ve Smetanově síni Obecního domu svým koncertem druhý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Praha je tak jedním z měst, ve kterých orchestr v rámci evropského turné připomene 25 let od pádu železné opony. Pod vedením šéfdirigenta Berlínské filharmonie Simona Rattla vystoupí orchestr dnes večer v Praze společně s českým pianistou Ivem Kahánkem.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sir Simon Rattle, Pražské jaro 2013 | Foto: Pražské jaro, Monika Rittershaus

Na to, jak orchestr připomíná výročí pádu Berlínské zdi, se na úvod zeptala Markéta Kaňková.

Od minulého víkendu jsme už odehráli čtyři vzpomínkové koncerty a musím říct, že všechny měly neopakovatelnou atmosféru. Všichni v sále byli hluboce pohnuti vzpomínkami. Na pódiu vždy zřetelně cítíte, jaká je atmosféra v publiku a tentokrát bylo jasně znát, že šlo o víc než jen o hudbu. Jakoby lidé naslouchali Beethovenově hudbě jiným způsobem.

Přehrát

00:00 / 00:00

S šéfdirigentem Simonem Rattlem si povídala redaktorka ČRo Markéta Kaňková

S jasným vědomím a porozuměním jejímu symbolickému filosofickému rozměru. Je to nevyhnutelné, protože Beethovenova 9. symfonie je dílo, jehož myšlenkový oblouk směřuje jasně od temnoty ke světlu. Je mimořádnou, pozoruhodnou metaforou těchto historických událostí.

V Praze vedle Beethovenovy 9. provedete 4. klavírní koncert Bohuslava Martinů, jaký máte vztah k této skladbě?

Pro mě je zcela mimořádné, že s Berlínskou filharmonií a pianistou Ivem Kahánkem, kterého jsem vždy uznával jako skvělého interpreta, zahrajeme v Praze Martinů Inkantace. Firkušný sám mi o této skladbě před mnoha lety vášnivě vyprávěl. Byla to právě tato skladba, kterou směl provádět mnohem víc, než mohl.

Náš rozhovor jsem si uložil hluboce v paměti, a když jsem pak tuto skladbu slyšel v Londýně pod vedením Jiřího Bělohlávka, říkal jsem si, že to je naprosto úžasné dílo, jedno z Martinů nejlepších. Myslím, že pro zahájení festivalu Rudolfa Firkušného si nelze představit vhodnější skladbu, která by připomněla život a tvorbu tohoto českého umělce.

Martinů napsal tuto skladbu přímo pro Rudolfa Firkušného, měl jste možnost seznámit se s Firkušného interpretací Martinů?

Firkušného miluju, často jsem ho viděl a slyšel hrát. Mám také všechny jeho nahrávky. Pokud si dobře pamatuji, poprvé jsem ho slyšel hrát Brahmsův 1. klavírní koncert. Setkal jsem se s ním také osobně a musím říct, že to byl úžasný, velký člověk. Nikdy jsem s ním bohužel nehrál, ale byl jsem na jeho posledním koncertě v Birminghamu, který dirigoval jeden můj kolega. Po koncertě jsme spolu strávili hodně času, dlouho jsme si povídali.

Obraz, ve kterém mladý Firkušný sedí vedle Leoše Janáčka na premiéře Lišky Bystroušky, nikdy nevymažu ze své paměti. Firkušný byl bystrý, inteligentní, ale zároveň neuvěřitelně proměnlivý člověk, který dokázal velice rychle měnit vnitřní nálady, i proto byl podle mě ideálním interpretem hudby Bohuslava Martinů.

Inkantace provede s Berlínskou filharmonií český pianista Ivo Kahánek, jak ho vnímáte jako umělce?

Je to skvělý pianista a velice speciální osobnost. Myslím, že má svůj svět, který je velice zajímavý a krásný. Jeho hrou prostupuje upřímnost, smysl pro čest, jeho osobnostní integrita. Zvuk jeho hry je naprosto moderní, velice srdečný a zpěvný. S lidmi z orchestru navázal velice dobré vztahy, rychle si tu udělal přátele.

Markéta Kaňková, Dominika Píhová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme