Nazývat desku Davida Portnera debutem je tak trochu zavádějící: Avey Tare mnohem spíš osobitě pokračuje v díle, započatém a rozvíjeném jeho domovskou kapelou Animal Collective. Jeho malá vodní hudba na albu Down There je plná táhlých spodních proudů a křivolakých meandrů.

9:14 26. října 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Beaty typické pro žánr IDM (Intelligent Dance Music), bažinaté elektronické zvuky a šplíchavé samply; v mokřinách uleželá basa a multiplikované tribal vokály značně snového charakteru: to je sonická abeceda, jíž Avey Tare chytře využívá pro plavbu nečekaně potemnělým prostorem. Právě neortodoxní využití zvuků, které máme spojeny s všedním životem, činí z téhle desky výjimečný poslech. Tůrování auta, tekoucí voda i útržky dialogů ladně zapadají do psychedelické mozaiky, která nás přemisťuje do loďky někde na řece Styx.

Textům vládnou vedle otázek po přátelství i četné zneklidňující pocity a jistá malátnost, která ale nemá nic společného s tvůrčí únavou: Down There je neokázalá, osobní nahrávka, jejíž kouzlo vyplouvá na povrch s každým dalším poslechem. Skladby jako úvodní, harmonikou (!) poháněná Laughing Hieroglyphic, Ghost of Books, Cemetery nebo asi nejlepší závěrečná Lucky 1 jsou důkazem toho, že Avey dosáhl svého cíle: přiblížit se pocitu jakéhosi „výstředního pekla". Je to ale zásvětí velmi klaustrofobní; víc matoucí než děsivé, a možná o to působivější.

Po nazouvacích botkách nám teď neformální frontman Animal Collective předkládá o poznání zatěžkanější a odvážnější zboží. V Portnerově ponurém akvatickém světě se možná trochu nalokáte, ale pokud se ponoříte znovu, budete odměněni: všude tam dole je totiž spousta výborné hudby.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít