Solidní pomník trnité cestě české rockové historie
Publikací, které se zaobírají problematickou historií domácí rockové hudby, není mnoho. Navíc většina z nich se zaobírá určitým konkrétním detailem či zpracovává historii na základě rozhovoru s konkrétním protagonistou rockového kvasu. Vedle toho nesmíme vynechat televizní seriál České televize Bigbít, který byl poskládán také z výpovědí muzikantských persón té doby.
Na několikrát částečně zorané pole v těchto dnech vstupuje Miroslav Vaněk, rockový fanoušek, vedoucí Pracoviště orální historie a soudobých dějin Fakulty humanitních studií UK a vedoucí Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Ten několikrát přežvýkané téma uchopil rukou zkušeného historika a díky grantové podpoře po čtyřech letech připravil obsáhlou publikaci Byl to jenom Rock´n´roll? s podtitulem Hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989.
Už při prvním prolistování knihou zaujme vyčerpávající seznam citovaných pramenů, které autor vplétá do svého textu takřka na každé straně, i desítek spolupracovníků, kterým děkuje za spolupráci v úvodu knihy. Miroslav Vaněk šel na téma, kterým je rockový živel za komunistického Československa, od lesa, takže abychom pochopili běh dějin dokonale, předkládá nám nejdříve obecné vymezení rocku, jeho historii za našimi západními hranicemi (80. léta byla probrána oproti letům 60. a 70. dost z rychlíku) a teprve poté, to znamená po 150 stránkách hutného textu, se zakusuje do tématu samotného.
Rocková hudba to neměla ve svých počátcích nikde vůbec jednoduché, a tak knihou prochází jak refrén písní v pravidelných intervalech téma tuhého souboje hudebních fandů a muzikantů s tehdejším totalitním režimem. Rock, to je komplikované a velmi obsáhlé téma. Není divu, že ho Miroslav Vaněk probírá po jednotlivých fenoménech. Zdokumentuje komplikovaný přístup domácích fanoušků k zahraniční produkci (rozhlas, licencování desek pro trh tehdejšího ČSSR, černé burzy, řídké koncerty významných zahraničních kapel, ...), připomene jednotlivé kapitoly vývoje domácí scény, historii odporu režimu vůči hlasité zábavě mladých a podrobně rozebere perzekuci tzv „buržoazní a úpadkové“ hudby, která měla podle bývalých komunistických autorit nebezpečný potenciál „ideologické diverze“ ovlivňující mládež v celém bývalém východním bloku. Na závěr se autor zaměří na proměnlivou kvalitu hudební publicistiky a na posledních dvaceti stranách přesáhne v čase vymezené časové pásmo a zdokumentuje, že i dnes si vládnoucí establishment občas neví rady, jak s moderní hudbou naložit. Jedním z těchto případů, které se dostaly do knihy Byl to jenom Rock´n´roll?, je i fungování Radia Wave s vrcholem v kauze Swastika Eyes.
Autor, i když se jedná o ostříleného historika, nepředkládá „nízké“ téma domácí rockové historie v banální beletristické podobě. Na druhou stanu se čtenář rozhodně nemusí obávat, že by pro něj bylo 600 stránek publikace k neučtení. Naopak. I na vcelku dobře informovaného fanouška domácí scény čeká velká porce informací, které po revoluci ještě nebyly artikulovány (především problematika hudební publicistiky). Nakonec i zpočátku příliš podrobný průvodce historií rocku v zahraničí s přibývajícím počtem přečtených stránek získává častými domácími přesahy svůj smysl.
Byl to jenom Rock´n´roll? historika Miroslava Vaňka je velmi užitečnou pomůckou domácího fanouška rockové hudby. Je poznat, které partie rockového vějíře jsou autorovi bližší (underground, punk), ale to je v zásadě největší „výtka“, kterou bych k jinak výborně vypravené publikaci měl.
