Šťavnatá rekapitulace irského holiče
Když otevřete starý Rock&Pop z roku 1998 a podíváte se, jaká nahrávka zahýbala anketou domácí taneční komunity té doby, asi nejvíce na vás bude vyskakovat jméno irského producenta a DJe Davida Holmese. Přitom když si poslechnete do nebes vynášenou desku Let's Get Killed, zas tak zásadním způsobem si netrsnete.
Tak se to má po celou jeho téměř dvě desítky dlouhou kariéru, a přesto, nebo právě proto ho domácí, rozuměj irští, hudební publicisté nedávno nominovali do prestižního žebříčku 50 nejdůležitějších umělců zeleného ostrova současnosti. Záhadu, jakým způsobem Holmes přišel k popularitě spojené s velkým vlivem na širokou hudební veřejnost, může částečně rozkrýt čerstvá dvojdisková výběrovka ohlížející se za jeho dosavadním snažením. Selekce pojmenovaná The Dogs Are Parading vybírá ukázky ze všech pěti řadovek samorosta, který ještě ve dvaceti letech přes den stříhal zákazníkům rezavé kštice, aby po večerech žhavil parkety jako DJ ve studentském klubu Belfast Art College.
O tom, že snem Davida Holmese jako vášnivého filmového fanouška byla snaha natočit dech beroucí soundtrack k neméně silné filmové předloze, nebylo pochyb od začátku autorského úsilí. Zkušenosti z DJingu, láska k celuloidovému světu a fascinace rozličným duchem mnoha míst světa, která procestoval jako vnímavý turista, stály jako sudičky u veškeré jeho práce. Písničkový duch se projevil spíše u řadových alb, atmosférické experimentální snahy se naplno promítly do třinácti soundtracků, které do dnešního dne stvořil. Ty ale kompilace The Dogs Are Parading opomíjí, zato přináší posluchači bonus v podobě nového singlu The Girlfriend Experience a druhého disku s třináctkou remixů a dříve nevydaných skladeb. Ty ukazují 41letého producenta v barevnějším světle, než kdyby zůstalo pouze u série notorických hitovek z prvního kotoučku.
Ještě na začátku milénia se na scéně objevovala celá řada umělců, kteří se podobným amalgámem popu, rocku a tanečna zabývali souběžně vedle sebe. Howie B, Morcheeba, Barry Adamson nebo pomalu se transformující Future Sound of London. Nejstabilnější formu si ale do dnešních dnů udržel právě David Holmes. Jeho láska k pohyblivým obrázkům zřejmě neustále přináší silné nápady i v současnosti. Pouze s hrstí veršů ve vybraných skladbách a neodbytnou melancholií, která ani po 15 letech neztratila svoji magickou přitažlivost, Holmes stále funguje a inspiruje. Tenhle pán se ještě pár let k holení nevrátí, osobně mu to ze srdce přeji.