Strange Attractor: zůstáváme tak neukotveni v meziprostoru

Trio Strange Attractor je zajímavým spojením dua Sonar Lodge se saxofonistou Nielsem Van Hoornem, který byl posledních dvacet let spojený s psychedelickou legendou Legendary Pink Dots, dobře známou i v České republice. První otázka tedy směřovala na Nielse. S kapelou si po telefonu povídal hudební redaktor Pavel Zelinka.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Strange Attractor

Strange Attractor | Foto: Press kit

Co se stalo, že jsi opustil Legendary Pink Dots?
Niels Van Hoorn: Bylo velmi těžké spolu s Edwardem a Silvermanem fungovat. To nebylo jednoduché sice už od začátku, ale v poslední době šla dolů především kvalita nahrávek a i turné Legendary Pink Dots byla horší a horší. Já nebyl člověk, který by byl s to s tím něco udělat, a tak jsem se rozhodl, že kapelu po dvaceti letech opustím. Navíc loňské turné se Strange Attractor se opravdu vyvedlo. Moje přemítání o opuštění kapely ve mně zrálo už dlouho dobu a koncem roku jsem se definitivně rozhodl.

Co říkáš na tragický průběh jejich letošního jubilejního roku fungování?
Niels Van Hoorn: Edwardova maminka umírá, do toho uprostřed turné ke třiceti letům LPD bouchla na Islandu sopka, která definitivně přerušila turné. Rozumím tomu, že jako kapela i osobně prožívají Legendary Pink Dots velmi těžké období.

Jedna otázka na Richarda. Jak se stalo, že se dali znovu dohromady Phallus Dei?
Richard Van Kruysdijk: Jsem za náš reunion rád. Bylo zajímavé, že když jsme se poprvé sešli ve studiu a začali zkoušet, tak jsme se cítili, jako bychom se rozešli týden předtím. Takže navázat na předchozí společnou tvorbu bylo překvapivě jednoduché. Užili jsme si i vystoupení – první po patnácti letech. Byla to opravdu zábava. Navíc se v kapele cítím dobře i z toho důvodu, že současné směřování Phallus Dei je mi mnohem bližší, než byl směr, kterým jsme se ubírali před naším rozpadem. Určitě budeme koncertovat i v příštím roce. Navíc do té doby asi vyjde album remixů skladeb z poslední desky, loňské desky A Day In The Life Of Brian Wilson.

Strange Attractor | Foto: Press kit

Jak jste se dali jako Strange Attractor dohromady?
Richard Van Kruysdijk: Náš začátek byl velmi nenápadný. Niels pracoval na nějaké písničce s bubeníkem mé další kapely Sonar Lodge a společně mě poprosili, jestli bych jim skladbu nezprodukoval. Líbilo se jim to, tak jsme si řekli, jestli to nezkusíme spolu i autorsky. A když jsme měli pár písniček hotových, tak jsme je vydali na vinylu. A když už jsme měli desku, tak jsme si řekli, co kdybychom zkusili zahrát tento materiál naživo a přibrali do trojice Marie-Claudine, která se mnou tvoří Sonat Lodge. Takto přirozeně vznikli Strange Attractor.

Dalo by se říci, že Strange Attractor je vaše nejpopovější alter ego?
Niels Van Hoorn: Já si myslím, že ano.
Marie-Claudine: Ale ne na prvním vinylu.
Richard Van Kruysdijk: Jak co. Máme songy experimentální, ale také takové, které jsou lehce zkousnutelné. Takto to máme i se Sonar Lodge. Popravdě řečeno, když tvoříte, jste uvnitř kreativního procesu, nemáte odstup zhodnotit, co je pro posluchače zkousnutelnější a co naopak vyžaduje od našeho fanouška více pozornosti.

V loňském roce jste vydali desku Mettle se spoustou hostí? Jak moc ovlivnili výslednou podobu CD?
Richard Van Kruysdijk: Vždy nejdříve pracujeme na instrumentální složce písniček. Teprve když song začíná nabírat konkrétnější tvar, začínáme přemýšlet o vhodném zpěvákovi pro ten který track. Základní podoba písničky se tedy díky vokalistům moc nemění. Maximálně drobné aranže okolo.

A jak těžké bylo sehnat na desku tak exkluzivní hosty jako Grahama Lewise z Wire, Davida J z Bauhaus, Winstona Tonga z Tuxedomoon nebo Petera Christophersona z Coil/Throbbing Gristle? Například Christopherson žije na druhé straně planety.
Richard Van Kruysdijk: MySpace nám umožnil obejít nedobytné manažerské bašty a spojit se přímo s umělci samotnými. Bylo pro nás velmi příjemné zjištění, že poté, co si námi oslovení zpěváci vyslechli pro ně připravované tracky, do jednoho souhlasili, jejich výkony jsou skvělé.

V letošním roce jste vydali EP Youth. Čím se liší od Mettle?
Richard Van Kruysdijk: Nejvíce se změnil tým okolo kapely, ale jinak zvukově jsme zas zásadní krok – jako mezi prvním a druhým albem – neudělali. Základem EP byl cover Soft Cell na skladbu Youth a ten nastolil základní směr/náladu, ke které se pak vztahoval i náš autorský zbytek novinky.

Máte tedy hudbu Marca Almonda rádi?
Richard Van Kruysdijk: Marc je osobně jeden z mých oblíbených zpěváků a song Youth podle mě jedna z nejlepších písniček vůbec.

Už dvakrát jste vystupovali v Praze a především loňské vystoupení v Jazz Docku se myslím velmi povedlo. Jak se vám líbilo hrát na řece v centru města?
Niels Van Hoorn: Pro mě to bylo něco jako hraní v obýváku, protože sám žiji na hausbótu a máme tu i studio, ve kterém zkoušíme. Navíc loď uprostřed centra Prahy – to prostě nemělo chybu.

Niels Van Hoorn (Strange Attractor) | Foto: Press kit

Když se dívám na místa, kde jste doposavad hráli, vidím, že vždy neopomenete několikrát zahrát v sousedním Polsku. Dalo by se říci, že v Polsku fanoušci hudbě Strange Attractor obzvláště rozumí?
Niels Van Hoorn: To má trochu delší historii. Naše první dva vinyly vydal Richard na svém vlastním labelu Music For Speakers, ale pak se nás ujalo vydavatelství Big Blue Records, které sídlí ve Varšavě. Osobně s ním byli spokojeni už Legendary Pink Dots a label uspořádal dobré promo i k desce Mettle. Jsme s nimi moc spokojeni a rozhodnuti s nimi spolupracovat i do budoucna. Možná z důvodu, že label je polský, dokáže nejvíce pro naši muziku nadchnout fanoušky právě ve své zemi.

S vaší hudbou se pojí pojmy „noir“ a „jazz“. Sami sebe za jazzové kombo asi nepovažujete, že?
Niels Van Hoorn: Nepovažujeme se za jazzové kombo. Někdy našim posluchačům rozumím, proč si to myslí, protože máme v našich písničkách určité jazzové momenty a nebráníme se, především na koncertech, improvizaci. Na druhou stranu do naší muziky vnášíme, alespoň doufám, více vlivů z dalších žánrů a zůstáváme tak neukotveni v meziprostoru. Opravdu se necítíme být jazzovou formací.

To bylo představení zajímavého holandského tria Strange Attractor formou rozhovoru s kapelou a já vás ještě jednou musím pozvat na jejich vystoupení, které proběhne v sobotu 10. července v pražském Jazz Docku.

Pavel Zelinka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme