The Bird and the Bee resuscitovali syntetickou éru 80. let
Pokud se nějaké hudební uskupení přikloní k reinterpretacím již časem prověřených a vyzkoušených hitů od někoho jiného, můžeme to chápat buď jako dosavadní stagnaci vlastních kompozičních nápadů nebo jako snahu o znovuoživení opomíjených a pozoruhodných hudebních kousků.
The Bird and The Bee neboli Greg Kurstin a Inara George se po dvou vlastních autorských albech z roku 2007 a 2009 rozhodli vzdát poctu jinému duu – Darylu Hallovi a Johnu Oatesovi - lehce vyžilým, ovšem zkušeným hitmakerům populárních písní. A tak vznikla deska obsahující osm celkem notoricky známých písní, které možná ještě dnes rotují v původních verzích v českých rádiích, a taky jednu skladbu z vlastního pera dua z Los Angeles.
Plný hudební vrchol si dvojice Hall & Oates užila v pozdních 70. letech a na začátku let osmdesátých. A písně jako Kiss on My List nebo I Can’t Go For That se dostaly do nejlepší světové čtyřicítky hudebního průmyslu. Tehdy nejmodernější syntetické disco a populárně chytlavé písně se duo The Bird and the Bee pokusilo citlivě přenést i do 21. století, ovšem bez pěstovaných knírů, trendových plísňáků nebo rozvrkočených účesů neidentifikovatelných tvarů. Přestože popový revivalismus z 80. let je tahounem i mnohých současných hudebních směrů, ne vždy se každý produkt stvořený v hlubokém entuziasmu ze syntetického zvuku popmusic plodně přenese i do dob „Babylonu“ post-post moderních rozmanitostí.
Vybrané nahrávky z alb Private Eyes, Voices nebo H2O mapují nejstěžejnější dobu amerických rádiovek z dílny Halla a Oatse. A Inara George společně s Gregem Kurstinem jim zanechávají téměř identickou zvukovou podobu, jen ji modernizují preciznějším přístupem a z dnešního pohledu plytký zvuk 80. let nahrazují plnohodnotnějším. Ne vždy se interpretační modernizace stává přínosnou a tam, kde se skladební konstrukce držel nostalgický zvuk, ho smetla producentská preciznost.
Album vzdávající hold ještě žijícímu duu Hall & Oates může prověřit jen čas, uvidíme, zda po Volume I bude následovat i další, nebo zda se bude jednat pouze o jednorázovou akci. Každopádně vyvstává opětná otázka, zda již ověřené písně mají být chápány ve své evoluční kontextualitě, nebo zda se mají transformovat do modernějšího tvaru.
