The Streets se těší na nový život

V posledních letech jsme si zvykli, že nás Mike Skinner (neboli The Streets) každé dva roky zásobuje novým albem. Čerstvá deska byla nakonec vždy dost podobná té předchozí, ale kvalitní hudbu a inteligentní texty, které všechna LPíčka provázely, dokázali ocenit jak fanoušci, tak širší veřejnost. V těchto dnech se Mike Skinner vrací zpět se svým osvědčeným receptem na pátém albu. Podle všeho to bude ovšem vůbec naposledy.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

The Streets - Computers and Blues | Foto: 679 Artists

Před třemi lety sliboval Mike závěr temnější a zamyšlenější než dosud nejutahanější album Everything is Borrowed. Computers and Blues, jak zní jméno nového alba, je ovšem stanovenému cíli na míle daleko. Energie z nadcházející životní éry vrátila Skinnera do dřívějších kolejí. Zapomeňte tedy na trochu otravného a otráveného filozofa, který se vás několik měsíců dokola ptá, co je smysl života, a enviromentalisticky po vás zvedá odhozené papírky, ale vzpomeňte na rozjuchaného mlaďocha roku 2002, který hltal život plnými doušky.

Předchozí deska byla vynikající, o tom není žádných pochyb, ale v porovnání s aktuální deskou Computers and Blues byla depresivní a dospělá tak trochu prvoplánově. Poslouchejte všichni, mám krizi středního věku, jako by tehdy Skinner křičel.

Computers and Blues je jiné. Tentokrát opravdu dospělé. Mike po letech útlumu konečně našel svoji pozici, je s ní smířený i spokojený zároveň. Díky nové energii v žilách proto nepostrádá album spád, svěžest a především pestrost i lehkost, která chyběla poslední desce. Computers and Blues je emulzí celé Skinnerovy dosavadní tvorby. Mike z ní vybírá nejlepší momenty a umně je kloubí dohromady. Výsledek je tedy vpravdě skinnerovský a nemůže urazit jediného fanouška. Jenže vlastně také téměř ničím nepřekvapí.

The Streets | Foto: Press kit

Deska přesně zapadá do škatulky The Streets. Tematicky album brouzdá sférou moderních technologií a jejich vlivu na člověka. Mike se na albu obrací ke svému budoucímu životu, těší se na něj a zároveň má radost, že pro něj éra The Streets končí.



Ačkoliv před koncem alba ještě naposledy ve funky-disco tracku Trust Me Skinner vzdechne po starých časech, je to jen krátký dvouminutový záchvěv, který vystřídá opět dospělá Lock the Locks, ve které si Skinner definitivně uvědomuje, že co bylo, bylo, že mejdany už jsou po těch letech docela vyčpělé, a že je vlastně rád, že ho čeká jiný život.

Nám, kteří jsme s Mikem vyrůstali, nezbývá než zamáčknout slzu a jít hledat vlastní naplnění. Uplynulých deset let si pak ve vlastním rodinném kruhu připomínat spolu s deskami The Streets. Bude ho škoda, ale odchází se zameteným prahem, hlavou vztyčenou a v tom nejlepším. A hlavně, nemyslím, že tohle je jeho definitivní sbohem.

Pavel Cyprich Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme