V Brazílii vzpomínali na Klementinu Kalašovou, v 19. století byla světovou operní hvězdou
V brazilském Salvadoru ožila vzpomínka na českou operní hvězdu Klementinu Kalašovou. Světově proslulá zpěvačka zemřela 13. června 1889 právě v brazilském státě Bahia na žlutou zimnici. Dlouho se to přitom v její vlasti nevědělo, proslula víc v zahraničí než doma. V povědomí zůstala díky básníkům a spisovatelům, kteří ji obdivovali – Vrchlickému, Nerudovi nebo Zeyerovi. A teď i díky nadšencům, které její dramatický a neklidný život fascinuje.
Osud Klementiny Kalašové zaujal Bohumilu Araújo, pedagožku, esejistku a překladatelku, která žije od roku 1968 v Brazílii.
„Před více než 50 lety, ještě na střední škole profesor češtiny mluvil o Jaroslavu Vrchlickém a zmínil se o knížečce básní, která se jmenuje É morta.“
É morta - tedy je mrtvá, byl nápis na dopise, který se Vrchlickému vrátil, když psal Klementině Kalašové do Brazílie. A tak se o měsíce později dozvěděla o jejím skonu v Bahíi její rodina i celé Čechy a Evropa.
Bohumila Araújo odešla s manželem, Brazilcem, právě do Salvadoru. A rozhodla se po Klementině Kalašové pátrat. Nebylo to ale jednoduché.
Jako první objevil hrob v roce 1902 cestovatel a etnolog Alberto Vojtěch Frič. Rodiny Fričovy a Kalašovy se znaly, Fričova matka chodila s Klementinou do školy a zpěvačka dokonce malého Vojtěcha portrétovala, byla totiž i výtvarně nadaná.
„Loď, kterou cestoval, se zastavila v Salvadoru a on to využil, aby pátral po jejím hrobu. Byl na radnici, kde mu řekli, kde je pochovaná a dali mu několik výstřižků z novin, z doby jejího pohřbu," říká Bohumila Araújo.
Nebylo lehké náhrobek najít. Nakonec ho Frič našel podle zkomoleného českého nápisu Na shledanon. Jeho zprávy našla paní Araújo mimo jiné při jedné své cestě do Prahy v muzeích a archivech, kde pátrala.
Místo posledního odpočinku Klementiny Kalašové mezitím navštívil brazilský básník a historik, rodák ze státu Bahía, Walter Mello. Byl to jeho přítel, český imigrant do Brazílie, který mu vyprávěl její příběh na základě biografie od Vojtěcha Lva. Ten napsal, že hrob je zřejmě zapomenut.
„Jel jsem do Salvadoru, vyhledal jsem její hrob, nechal jsem ho vyčistit a opravit, dal jsem k němu květiny, a napsal jsem svému příteli, že jsem tu byl." říká Walter Mello.
Ve druhém vydání biografie Vojtěcha Lva tak už je oprava - hrob zapomenut nebyl. Dnes by Walter Mello rád natočil o Kalašové dokument. Hrob nakonec našla i paní Bohumila Araújo. A nechala ho zrenovovat.
Je na hřbitově, který by našinci přišel hodně zanedbaný, v části, kde jsou pohřbení umělci. Místo tento týden navštívil i český velvyslanec Jiří Havlík.
„Loni tady byly Šumné stopy s Davidem Vávrou, krásně to tu nafilmovali. Pak slovo dalo slovo, Viktor se s Davidem dohodl, David Vávra nechal vyrobit desku, moje choť ji přivezla na svých bedrech, už tu dnes visí a dnes ji odhalíme."
Onen Viktor je konzul Viktor Dolista, který připomněl Vrchlického sbírku i báseň. Stejná báseň je i v knize Bohumily Araújo, která měla ve čtvrtek křest a má Brazilcům přiblížit život Klementiny Kalašové.
