Vuk: lišácké popové experimenty z Finska
Když si švédská zpěvačka Karin Dreijer Anderssonová, momentálně známá spíš coby somnambulní šamanka Fever Ray, přizvala tento týden na zámořskou část svého turné finsko-americkou písničkářku Vuk, pro většinu publika šlo o velkou neznámou. Soudě dle jejího letošního druhého alba The Plains jde nicméně o jeden z největších objevů v pomyslné kategorii experimentálního popu.
Šťavnatá hudba původem finské zpěvačky a multiinstrumentalistky je poutavým amalgámem melodramatického písničkářství, experimentálního rocku, balkánské vokální tradice, precizně vrstvených varhanních harmonií a fantastických, místy až freejazzových aranží. Ve svých anglicky psaných textech nás Vuk - jež si dala svou údernou přezdívku podle lišáka ze známého maďarského kresleného seriálu - zavádí do krajiny, kde vládne lucidní snění a volné asociace, sahající od různých traumat a sexu až k temné sentimentalitě a spirituální extázi.
Autorčiny písně jsou nakažlivé, svůdné, jako by bez limitů: stejně jako si je Vuk schopná podmanit lecjaký nástroj či zvukový objekt, tak si díky svému mimořádnému hlasu pohrává i s naší emocionalitou. Vokální aranžmá se tu nikdy neopakuje, pokaždé má ale v kombinaci s dechy, akordeonem či klavírem až polyfonické kvality. Ve svých překvapivě strukturovaných skladbách Vuk nápaditě zúročuje i svou zkušenost perkusistky dnes již slavné indie-rockové formace Dirty Projectors: bicí, štěrchala, kalimby i obyčejné tleskání umocňují dramatičnost tracků, které zní, jako kdyby rituál vúdú vykonával symfonický orchestr.
Zrzavá liška Vuk je mezi experimentálními písničkáři malým zjevením: duchařský šanson, blues i gospel obklopený sbory dosud neznámých ohrožených druhů najdeme už na jejím šest let starém debutu, Exile!, ovšem až letošní album Plains ji dovádí k jistému zenitu. Příměry k Björk, PJ Harvey nebo Fioně Apple, případně ke kostelnímu varhaníkovi pravidelně užívajícímu LSD, jsou namístě, ale zdaleka necílí přímo na podstatu: subtilní i rozmáchlý, balastu zbavený komorní pop finské Newyorčanky Vuk se při vší kráse pohybuje mimo jakékoli podobné aluze.
Její síla tkví v tom, jak suverénně dokáže povědomé proměňovat v originální, jak zručně umí kormidlovat zdánlivě nevinný popový popěvek do úplně nových dimenzí.
