Zemřel Gil Scott-Heron
O pátečním večeru 27. května dostala píseň New York Is Killing Me nádech smutku a hořkosti, kterého se už bohužel nikdy nezbaví. V 62 letech totiž její autor – básník, textař, zpěvák a patrně vůbec nejdůležitější osobnost předcházející vzniku celé hiphopové scény, zemřel v newyorské St. Luke’s – Roosevelt Hospital.
Jeden z prvních umělců, který v sedmdesátých letech prostřednictvím své hudby odsoudil jihoafrický apartheid, ale také využívání jaderné energie pro vojenské účely. Mnohými přezdívaný „Godfather of rap“ a „the black Bob Dylan“ – Gil Scott-Heron.
Jeho hudební kariéra je ohraničena dvěma zásadními nahrávkami. Albem Pieces Of A Man z roku 1971 a poslední řadovou deskou s rokem vydání 2010, nazvanou I’m New Here. S ní se vrátil na scénu po dlouhých šestnácti letech a právě díky této desce, o rok později navíc ještě zremixované Jamiem „xx“ Smithem, ho objevila další generace posluchačů, která v době vydání asi nejslavnější Heronovy písně The Revolution Will Not Be Televised, ještě zdaleka nebyla naživu.
Jestliže až do začátku osmdesátých let vydával Gil Scott-Heron jednu desku za druhou – vedle sólových i několik společných s flétnistou a pianistou Brianem Jacksonem, po roce 1982 už následovala pouze dvě alba. Poslechově náročnější (a zatím plně nedoceněné) desetiskladbové Spirits z roku 1994 a již zmíněné I’m New Here z února 2010. V oné šestnáctileté nahrávací pauze strávil Scott-Heron několik let také ve vězení za držení kokainu a v roce 2008 přiznal, že je HIV pozitivní. Přesto až do své smrti nepřestal nezaměnitelným charismatickým hlasem promlouvat ke svým posluchačům na vystoupeních po Evropě i USA.
Na počátku sedmdesátých let politicky angažovaný a kriticky komentující svět kolem sebe, o čtyřicet let později již jakoby s mnohým smířený a vyprávějící vlastní životní příběh, často plný bolesti vpité hluboko do notového papíru. Především ale deklamátor par excellence, jenž ve svých zhudebněných textech dovedl s bezprostřední naléhavostí propojení mluveného slova s jazzem a soulem k nadčasové dokonalosti, kterou už jen stěží někdo někdy překoná.
