Zrychlený tep Jónsiho Birgissona

Některá gesta a kroky člověk plně pochopí až s odstupem času. Jón Þór Birgisson, předák islandských post rockových věrozvěstů Sigur Rós, se potřeboval výrazně odrazit od primárního žánrového situování své osoby a svou první dlouhohrající desku, kterou nahrál se svým současným životním partnerem Alexem Somersem pod hlavičkou projektu Riceboy Sleeps, posunul do velmi meditativních rovin.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jón Þór Birgisson (Jónsi)  

Jón Þór Birgisson (Jónsi)   | Foto: Press kit

Jako byste z původních nahrávek Sigur Rós vzali pouze atmosférické kytary a ty natáhli do trojnásobné délky. Tlustá čára oddělující Jónsiho jako solitéra a člena post rockové instituce byla úspěšně narýsována.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zrychlený tep Jónsiho Birgissona

Tímto krokem si čtyřiatřicetiletý hudebník uvolnil ruce pro budoucí sólové kormidlování. Prvním pokusem vyplnit volný prostor je sólová deska Go, která právě vychází. Snaha odlišit se od domovské kapely přichází hned se singlovým otvírákem Go Do. Z Jónsiho poprvé vypadává anglický text a razantní kuchyňský rytmus (viz video z nahrávání skladby) spolu s nezbednou flétničkou úspěšně nabourá klasický pohled na věčně zasněného autora, který tak své typicky táhlé melodie sympaticky prokrvuje.

Velkým pomocníkem na novince a autorem nezvyklých barviček v Jónsiho hudbě je mladý, ale stále vytíženější aranžér Nico Muhly. Na mnoha místech nasadil nenápadný symfonický chomout, který si uvědomíte až po několikerém poslechu. S druhou částí Go už tempo desky začíná opadat a vlastně ani nevadí, že se sólový Islanďan přiznává ke klasickému soundu své domovské kapely. Místo opisování se ale dere na mysl heslo „návrat domů“ a ten po delším odloučení většinou mívá pozitivní vyznění.

Sigur Rós v loňském roce jako už několikrát během jejich kariéry nahráli spoustu materiálu, se kterým se dostali, alespoň podle vlastních slov, do slepé uličky. Čtveřice si tedy dává pauzu k nabrání nových inspiračních zdrojů před dalším studiovým skupinovým tápáním neznámým prostorem a každý člen využívá volného času jinak. Georg Hólm s bratry nahrál novou desku For a Minor Reflection, Kjartan Sveinsson produkoval novou desku The Album Leaf a Jónsi vyráží s Go na turné, které by kromě nových skladeb mělo zaujmout i unikátním, filmově vizuálním pódiem, speciálně vyprojektovaným pro tuto šňůru.

Jónsi - Go | Foto: XL Recordings

Ale abychom se vrátili k recenzované desce. Jónsi na sólovém albu hraje na všechny strany. Přináší nový sound a ideje posouvající jeho rukopis do nových, jurodivějších oblastí. Vedle toho ale na Go nesmí chybět tradiční velebná melancholie, kterou má každý Islanďan geneticky vepsanou do své podstaty. Novinka tím pádem není revoluční sbírkou písniček a teprve další Jónsiho manévry ukáží, zda album bylo nadechnutím k dalším revolučním činům nebo se spokojí s žánrovou hrou na jistotu. Přeji autorovi i nám posluchačům, aby se snaha o hledání nových horizontů z hudby jednookého introverta neztratila.

Jón Þór Birgisson (Jónsi) | Foto: Lilja and Inga Birgisdóttir

Pavel Zelinka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme