Čeští čtenáři se již brzy dočkají detektivek Heleny Reichové
Vlhký hrob je název detektivního románu, který se už brzy objeví na pultech českých knihkupectví. Napsala ho Helena Reichlová, spisovatelka, která se narodila v Chebu, ale záhy emigrovala s rodiči do Německa. Sama sebe označuje jako Evropanku, knihy píše v němčině, ale děj jejích románů se odehrává v Praze.
Na autorské čtení Heleny Reichové dorazilo poměrně početné publikum a ukázkami z její prvotiny Vlhký hrob se evidentně baví. Detektivní román se odehrává v Praze v roce 2002, kdy město zaplavila stoletá voda.
Po jejím opadnutí se v tunelu metra objeví několik rakví a v jedné z nich tajemná mumie. Kriminální komisař Anděl, patoložka Magdalena Axamitová a reportérka Larissa Kheková začnou pátrat po totožnosti tajemné mrtvoly. Proč Helena Reichová umístila děj právě do Prahy?
Spisovatelku Reichovou a její detektivky představila v Odpoledním Radiožurnálu zpravodajka ČRo v Německu Klára Stejskalová
„Protože to město strašně miluju. Když jsem v roce 1988 poprvé směla jet zpátky do tehdejšího Československa, tak jsem se poprvé v životě jela podívat do Prahy a okamžitě jsem se toho města strašně zamilovala,“ svěřuje se spisovatelka.
V Německu vyšlo už volné pokračování Andělův případ.
„To je o jednom manuskriptu, takzvaný Vojnichův manuskript, který opravdu existuje. Je to starý manuskript, nikdo neví, kdo to napsal. A hlavní věc je, že do dneška to nikdo neumí přečíst, protože to je napsané neznámým písmem, neznámou řečí. A hezká věc na tom manuskriptu je, že už několik set let chybí osm stránek.“
„No a já jsem si do toho vymyslela, že na těch osmi stránkách je ten kód, kterým se to dá rozluštit a že prý někdo tenhle kód má. No a někdo ho chce dostat. Je to o alchymii, je tam tarok, je tam trošku magická Praha,“ přibližuje děj knihy autorka.
Práva na první knihu Heleny Reichové, která v 90. letech pracovala v Praze jako novinářka v Prague Postu, koupila už jedna česká televizní společnost. Brzy by se měl detektivní román objevit na pultech knihkupectví.
Spisovatelka přiznala, že o dialozích uvažovala v češtině, knihu si ale sama do češtiny přeložit nechce. Prý by to neuměla.
„Já umím česky mluvit, ale spisovnou češtinu, kterou by se to musela psát, tu prostě neumím. A za druhé musím také říct, že by mě asi nebavilo psát tu knihu podruhé.“