Detektivní příběh Ostrov s majákem nás zavede do severské přírody

'Z moře vyčníval ostrov rozžhavený do ruda. Vypadalo to, jako kdyby jeho břehy byly omyté krví. Zpočátku jsem rozeznala jen obrysy, ale postupně začaly útesy nabývat na tvarech. Tyčil se na nich maják kruhového půdorysu a pevnost z dob krymské války.' Zdá se, že půjde o vyprávění o krásách drsné severské přírody. Ta zde má svoji roli. Ale podstatné je, že příběh v knize Leeny Lehtolainen je detektivní.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Obálka knihy Ostrov s majákem | Foto: Nakladatelství Hejkal

Ostrov v moři, dostupný pouze z lodi nebo helikoptérou. Na něm dvě úmrtí, která se udála ve stejný den, přesně po roce. Rozehrává se tu typická detektivní šachová partie, v níž je dán hlouček podezřelých a jde jen o to správným sledem tahů z nich "vylosovat" vraha. V próze Leeny Lehtolainen to není tak jednoduché. Není zpočátku ani zřejmé, že šlo o vraždy. A nebýt druhého úmrtí , první by zůstalo zařazené do kategorie "nešťastná náhoda".

Spisovatelka - nejpopulárnější z finských detektivkářek (jak je možné se dočíst na obálce knihy), nepostavila konstrukci svého vyprávění na prvotním šoku, způsobeném jasnými příznaky, že šlo o úkladnou vraždu, na strachu, že někde v okolí se potuluje kdosi posedlý násilím a krví.

Postupuje opačným směrem, vše se odehrává v přirozeném řádu, do něhož, bohužel, patří i tragické události, více zapříčiněné lidskou povahou než jakýmkoliv "zásahem odjinud". Zprvu to vypadá, že ostrov s temnou minulostí finsko-sovětské historie v sobě nese nějaké negativní vlny a prostě si občas vybere svoji "oběť", tehdy jde náhodnému návštěvníkovi o život.

Nepříznivé, nepřátelské a také nešťastné rodinné a normálně lidské okolnosti se vynořují až postupně. To už se čtenář obává, aby vrahem nebyl někdo, kdo je mu v průběhu líčení sympatický.

Lehtolainenin příběh především zaujme tím, že i násilná smrt zde patří ke skutečnosti. Není to propracované divadelní aranžmá, jak jej můžeme znát například z knih anglické autorky detektivek P. D. Jamesové, která také s oblibou užívá ve svých dějích opuštěná místa, ostrovy i strmé útesy.

Tam, kde Jamesová vše jako by posouvala na divadelní jeviště, své postavy (z nichž nejznámější je vyšetřovatel Adam Dalglish) zbavovala soukromí a celku přidávala sice působivé, ale teatrální gesto, Leena Lehtolainen vystačí s běžností.

Její vrchní komisařka Maria Kalliová má malé dítě, obdivuhodně chápavého manžela (který je nejméně zřetelnou postavou knihy a občas to vypadá, že zde probleskuje autorčina zesílená sympatie k emancipovaným ženám), rozdílí úkoly svým různorodým podřízeným, dotýká se problémů ekologických aktivit i multikulturního prostředí. Má své názory, špatné nálady, příjemné chvilky i sny.

A přece v knize nechybí napětí. Zásady detektivní četby jsou naplněny, vrah odhalen až v samém závěru, zlo potrestáno a dobru zůstanou snad také otevřené dveře... Zřejmě právě tím dosáhla autorka pozitivního účinku, protože zasadila děj do reality současného světa, s jemným důrazem na finská specifika. Je to proto, že odkrývání okolností a souvislostí nedémonizuje, ale představuje s důvěryhodnou logikou.

Nechává domýšlení a hledání spojitostí na čtenáři - činí z něj pátrače i toho, komu jsou jednotlivé postavy a podezřelí více či méně příjemní. Výsledek třeba není ohromující, ale setkání s touto sympatickou a čtivou prózou je jistě vhodným naplněním času.

Leena Lehtolainen, Ostrov s majákem, Hejkal, Havlíčkův Brod 2009, překlad: Jitka Hanušová, 304 s.

Milena M. Marešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme