Do projektu Zaplať kávu básní se zapojilo na 20 kaváren z Česka
Poezie může být i tvrdá měna! Verše můžete směnit za kávu nebo čaj. Ale jen jeden den v roce, a to 21. března. Do mezinárodního projektu Zaplať kávu básní se zapojilo letos na dvacet kaváren z celé České republiky.
Stylová kavárna v centru Prahy je téměř plná, vypadá to tu jako každý jiný den. Několik lidí má ale v rukou výrazné červené tužky a ve tváři přemýšlivý výraz. Snaží se napsat báseň, kterou pak vymění za kávu nebo čaj.
„Před mnoha lety, někde na severu,
jsem našel poklad, který vám dnes nesu.
Nesu ho v hlavě a v srdci.
A vytáhnu ho, až se stmívá a prší.“
Předčítá mi příjemnou češtinou svou vlastní báseň Erik, který pochází ze Švédska a v Česku žije už sedm let. Do kavárny přišel na hodinu francouzštiny, jeho lektorka Pavlína se také nenechala na poli básnické tvorby zahanbit:
„Řeknu vám, že café latté,
Po ránu je fakt zlaté.“
Projekt Zaplať básní pomalu zapouští kořeny i v česku, loňský první ročník měl úspěch - třeba jen v pražském Café Louvre shromáždili kolem sedmi stovek básní. „My na tom ten den proděláme. Všichni se snažíme vydělávat peníze a mít z čeho žít, ale taky si okořenit život něčím hezkým,“ popisuje kavárník Silvio Spohr.
Kávu zdarma ale mohl získat i ten, koho zrovna múza nepolíbila. Stačilo vypůjčit si slova básníků. Tak zaplatily třeba Jana s Jiřinou, přednesly například Lesní studánku od Josefa Václava Sládka:
„Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les.
Tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.“
Podle garanta projektu Václava Lednického letošní básně z českých kaváren rozhodně neskončí v šuplíku. „Plánujeme básně nejen vystavit na sociálních sítích, ale chceme je vystavit i fyzicky. Uvažujeme o vydání sbírky, protože si myslím, že to je unikátní záležitost,“ dodává Lednický.
Dvacátého prvního března ale můžete básněmi platit po celém světě, a to ve zhruba deseti tisících kavárnách.
