Friedrich Dürrenmatt: Nejvíc nezbytná je smrt
Před dvaceti lety (14. prosince 1990) zemřel na selhání srdce švýcarský spisovatel Friedrich Dürrenmatt. Proslavil se zejména jako dramatik, ale psal i prózu a eseje (často na téma divadelní teorie) a věnoval se taky malbě. Jeho život a dílo si připomeneme s Robertem Candrou.
Friedrich Dürrenmatt se narodil v roce 1921 v rodině protestantského pastora ve švýcarském Konolfingenu. Později v Curychu a v Bernu studoval germanistiku a filozofii, ale z univerzity zběhl, aby se mohl naplno věnovat literatuře. Svou první hru Psáno jest (později přepracovanou na Novokřtěnce) napsal v polovině čtyřicátých let a její uvedení provázely značné kontroverze, mezi jiným i hlasité protesty a potyčky v publiku.
Poslechněte si ukázky ze hry Noční rozhovor uvnitř medailonu.
Mezi Dürrenmattova neznámější dramata patří třeba Manželství pana Mississippi, Návštěva staré dámy nebo Fyzikové. Podobně jako o něco starší Bertolt Brecht i Dürrenmatt pracoval s principy tzv. epického divadla, v němž je děj například narušován různými komentáři, které zdůrazňují iluzivnost předváděného a kladou větší nároky na aktivní diváctví. Dürrenmattově skeptickému světonázoru nejvíc vyhovoval žánr komedie, skrze kterou se podle jeho mínění dobře vyjevovala groteskní tragika doby postrádající skutečné tragické hrdiny.
V padesátých letech psal Dürrenmatt (původně jednoduše z finančních důvodů) taky rozhlasové hry, ale souběžně se věnoval i próze. Jeho detektivní romány Soudce a jeho kat nebo navazující Podezření se svému žánru vymykají důrazem na etické otázky viny, trestu, pomsty a spravedlnosti a akcentem na vliv náhody a nepředvídatelnosti na chování postav. Dürrenmatt byl i autorem řady esejů - ať už na témata z oblasti teorie divadla, nebo politiky. V roce 1968 odsoudil okupaci Československa a po listopadové revoluci adresoval tehdy čerstvě zvolenému Václavu Havlovi proslov Švýcarsko - vězení, v němž přirovnával okolnosti švýcarské neutrality k luxusnímu vězení.
Čím jiným zakončit než Dürrenmattovými vlastními slovy: „Vše, co je nezbytné, je také snadné. Musíte to přijmout. A ta nejvíc nezbytná, nejpřirozenější záležitost na této planetě je smrt."
