Goncourtovu cenu získal letos francouzský spisovatel Houellebecq

Slavnou francouzskou literární Goncourtovu cenu za letošní rok získal proklínaný i velebený francouzský spisovatel Michel Houellebecq. Ocenění dostal za svůj pátý román Mapa a území, který už dřív uvítala naprostá většina kritiků.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

francouzský spisovatel Michel Houellebecq | Foto: ČTK/AP

Michel Houellebecq bývá označován jako infant terrible soudobé francouzské literární scény, také se v souvislosti s ním objevují přívlastky jako chladnokrevný, posměšný, cynický, nebo označení misantrop a profesor beznaděje.

Jak na Rádiu česko uvedla Překladatelka z francouzštiny Johanka Šotolová, která vede server literatura.cz., je to dáno tím, že lidi jeho tvorba vlastně provokuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

O díle Michela Houellebecqa jsme na Rádiu česko hovořili s překladatelkou z francouzštiny Johankou Šotolovou, která vede server literatura.cz.

„Je to jeho záměr, že chce především provokovat. Už od prvních knížek on tak přesně, ale tak cynicky popisuje, co se v naší společnosti děje, že ho jinak ani zařadit nelze,“ uvedla s tím, že Houellebecq mnoha lidem mluví z duše. „Protože umí říct věci tak, jak si je myslíme, ale ani sobě je nechceme přiznat,“ dodala.

Připomněla, že novináři rádi spekulují o tom, že do románů jednoho z nejznámějších francouzských autorů se promítá jeho dětství i traumatizující zkušenosti z vlastní rodiny.

„Dětství měl těžké. Samozřejmě tam je autorská licence, co všechno je pravda v jeho dílech, co už jsou výmysly, co je fikce - to je těžké odhadnout. Ale určitě je tam zkušenost, která se potom lépe předává, když jí máte zažitou na vlastní kůži,“ řekla.


Houellebecq má vlastní styl psaní

Co se týče literárních postupů, které Houellebecq používá, ty je podle překladatelky těžké specifikovat. „On má svůj vlastní styl v tom, že se zříká veškerých literárních pozlátek – píše střídmě a jasně.“

Šotolová přeložila jeho román Možnost ostrova. A jak uvedla problém byl jen udržet styl, aby jako překladatelka neměla tendenci něco přidávat.

„Problém pro mě byl spíš ten, že když překládáte 400 stránek románu, který je tak depresivní, sarkastický a cynický a žijete s takovým textem tři měsíce, tak to má velký vliv. Bylo těžké to psychicky zvládnout,“ přiblížila.

Tomáš Pavlíček, Katarína Brezovská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme