Hádky o každé slovo, popsal vznik knihy o Elišce Junkové její syn. Dílo po 44 letech doplnil
Ve svém žlutém voze značky Bugatti toužila vyhrávat a taky se jí to dařilo. Eliška Junková byla ve dvacátých letech minulého století nejrychlejší automobilovou závodnicí na světě. Po 44 letech od prvního vydání znovu vychází její kniha Má vzpomínka je Bugatti. O novou kapitolu ji doplnil Junkové adoptivní syn Vladimír.
Knihu napsala závodnice společně se svým druhým manželem – novinářem Ladislavem Khásem.
„Říkal: ‚To, co si prožila, by si měla sepsat.‘ Tak se do toho pustili a vzpomínám si, že to byly hádky o každé slovíčko – co je zdlouhavé, kde je zapotřebí přidat, aby měl text důraznost a čtivost,“ popsal proces Vladimír Junek, kterému tehdy bylo 37 let.
Vychází kniha o Elišce Junkové, nejrychlejší automobilové závodnici své doby. S jejím adoptivním synem a spoluautorem mluvila Michaela Vetešková
Knihu nově doplnil o kapitolu o životě Elišky do její smrti v roce 1993 a přidal další fotografie ze soukromého archivu. Původní barva knihy ale zůstala.
„Ve žluté obálce je to záměrně, protože její nejúspěšnější buggatka byla barvy žluté,“ zdůvodnil Vladimír Junek.
Kniha nabízí vzpomínky třeba i na to, za jakých okolností se Junková dostala k závodění. Chtěla se totiž přiblížit svému muži Čeňkovi. Šest let po svatbě se ale při závodu zabil a ona ukončila kariéru.
„Bylo dohodnuto, že eventuálně budu jako náhradní jezdec, když by to bylo zapotřebí. Ale jak strašné bylo čekání, když se potom k poledním hodinám dlouho neobjevoval, a jak hrozná byla zpráva z megafonu, které jsem nechtěla věřit. No a tím jsem taky přestala závodit,“ vypráví Eliška Junková na téměř 50 let staré nahrávce z archivu Českého rozhlasu.
Když Křeček prášil ? kniha o legendě automobilového sporu
Číst článek
Motorismu se ale věnovala dál. Pomáhala vybírat tvar trati Masarykova okruhu a vymyslela název Barum jako spojení jmen firem Baťa, Rubena Matador.
Česka byla první ženou v historii, která za volantem vítězila v závodech typu grand prix a pro vítězství si dojela celkem dvacetkrát.
„Především bych řekl, že knížka je takovým hezkým seznámením s minulým stoletím,“ dodal Vladimír Junek.
