Hvězdná hodina vrahů. Jedno z nejsilnějších děl Pavla Kohouta
Detektivní příběh Hvězdná hodina vrahů se odehrává mezi únorem a květnem roku 1945. Krutost sadistického vraha je zesilována výjimečnou dobou a spád vyprávění umocněn dynamikou tehdejších událostí. Tento kriminální thriller, vsazený do skutečných událostí, je jedním z nejsilnějších děl spisovatele Pavla Kohouta (nar. 1928).
Od první stránky je četba Kohoutova textu strhující. Nejen akcí, která je ještě vyostřena tím, že se v ní brutální vražda děje v kulisách houkajících sirén, vybuchujících bomb, zhroucených domů a životů ztracených v jejich troskách.
Téměř se zdá, že jde o podobenství, že smrt v rozvalinách domu na vltavském nábřeží je "zhmotněna" v muže s nožem v ruce a jeho oběť, která vlastní smrt přijímá jako vykoupení vin celého národa, je symbolem nesmyslnosti válečného konfliktu, který i ve chvíli, kdy dohasíná, si vybírá nejkrutější daň.
Ale po usazení prachu tu zůstává poničené ženské tělo, zohavené a úchylně vystavené pohledu příchozích. Nastupují kriminalisté a je zřejmé, že to není žádný přelud ani zdání. Začíná vyšetřování, komplikované nedostatkem stop a motivů.
Neexistuje jen černá a jen bílá
Zároveň se otevírá další tematická rovina díla - reflexe lidských povah ve vymknuté době. Pavel Kohout ji provedl skvěle, neschematicky. Neexistuje zde jen černá a jen bílá. City, emoce, bolest ani radost se nedávkují podle zásluh nebo míry provinění.
Navzdory tomu, že se při vyšetřování v nucené spolupráci setkávají nepřátelské strany (za českou, okupovanou je to především vyšetřovatel, kriminální adjunkt Jan Morava; pozice okupantů hájí oberkriminalrat Erwin Buback), dochází mezi hlavními postavami k respektu, snad i k porozumění.
Nejde o pochopení vzdálených světodějných momentů či idejí, ale o konfrontaci konkrétních osudů. Ke slovu se dostává čest a profesní zodpovědnost, samozřejmě za daných podmínek zastřená stínem ostražitosti.
Vyšetřování kriminálního činu, smrti šesti žen, vyplňuje jednu část děje. Dobové okolnosti zajišťují jeho další, neméně dramatickou polohu. V té také hraje hlavní roli strach. Tak jako se vrah vydává na "lov" svých obětí, obměňuje svoji podobu a vemlouvá se do přízně, podobně dochází k proměně lidských charakterů.
Začíná osobní lov
Ti, kteří se přizpůsobovali protektorátním pravidlům a ochotně přisluhovali okupační moci, se v květnu 1945 vydávají na svůj osobní lov, aby si zajistili podobně pohodlné podmínky přežívání. V této situaci se onen sadistický vrah, "očišťující" zemi od smilstva a svoji chorou mysl od závislosti na dominantní matce, odhaluje.
Vystupuje na scénu a své vražedné divadlo ukazuje nepokrytě svému okolí. Chorobnost svévolného násilného činu i emocemi rozdmýchané davové zuřivosti a pomstychtivosti je zde zvýrazněna a nemohoucnost odhalit a zneškodnit vrahy utajené i veřejné je jedním z dynamizujících momentů díla.
Dějový spád se ve druhé polovině knihy ještě zrychluje, neboť autor všechny roviny prolíná, kumuluje zdánlivě do jediného okamžiku a k vyvrcholení. Uchvácený čtenář spisovatele následuje a vzrušeně "fandí" vyšetřovatelům i mladým lidem prožívajícím první lásku i její tragický konec, ale zároveň drží palce těm, kteří vzájemný vztah našli jako záchranné lano ve chvílích obecné katastrofy.
Realista Kohout jasně ví, že manipulovat dění k nějakému "dobrému konci" a ke spravedlivé odměně zásluh není v tomto obecném i soukromém dramatu možné. Jeho postavy musí ještě unést mnoho bolesti. Konec příběhu zůstává otevřený.
Hvězdná hodina vrahů je vynikající detektivka a výborná sonda pátrající v možnostech lidského jednání. V tomto počinu je divadelní gesto i vyslovená historická pravda. Pavel Kohout mistrně vyplnil celou kompozici díla, nenechává téměř chvíli k oddechu a více než čtyřsetstránková kniha se čte jedním dechem.
Pavel Kohout, Hvězdná hodina vrahů, Academia, Praha 2009, 416 s.
