Kreslíř a humorista Vladimír Renčín slaví 70. narozeniny
Čtenáře Práva rozesměje každý den a jeho postavičky dvou rozumujících tuláků už léta baví většinu Čechů. Řeč je o kreslíři a humoristovi Vladimíru Renčínovi, který dnes slaví 70. narozeniny. Patří k žijícím legendám kresleného humoru, a tak není divu, že za svou práci letos získal od prezidenta republiky Václava Klause medaili za zásluhy.
Vladimír Renčín žije na venkově. Díky rozhlasovému archivu si ale můžeme připomenout, co na sebe posluchačům před několika lety prozradil.
„Mě bavila literatura, to jsem si pořád četl. Tak jsem si dělal výpisky z přečteného, tak jsem si to oživoval takovými grafickými obrazci, pajduláky, a ty kartičky byly hrozný. Skutečně bylo vidět, že nemám žádnou výtvarnou školu, a také humor vás málokdo může naučit, takže to podle toho vypadalo,“ zavzpomínal Vladimír Renčín na své začátky.
Příspěvek o Vladimíru Renčínovi připravil pro Odpolední Radiožurnál Jan Herget
První kresbu mu noviny otiskly v osmnácti letech a od roku 1965 se kreslením živí profesionálně. Renčínovy kreslené vtipy vycházely v Dikobrazu, v Mladém světě nebo v Mladé frontě Dnes. V současnosti kreslí pro Právo. Aby vymyslel glosy na aktuální témata, musí se denně probírat novinami.
„Musím každý den otevřít několik deníků, a někdy už toho má člověk dost. Protože když se na vás vyvalí z novin politické události a politické aféry, a když se v tom hrabete každý den, tak toho začnete mít poměrně brzy dost, což je myslím si dost pochopitelné,“ vysvětlil Renčín.
Své kresby si neeviduje, ale odhaduje, že jich vytvořil 12 až 15 tisíc, a uplatnil je i v několika knížkách, které napsal. Renčínův specifický kreslířský styl znají nejen dospělí, ale také děti. A to díky večerníčku O zvířátkách pana Krbce, ve kterém ožily kreslené postavičky kocoura nebo chytré sojky.
„Zvířátka pana Krbce byla práce zajímavá, i když musím se přiznat, že zkraje tak tři díly mě bavily a pak ten čtvrtý díl mě to už nebavilo, protože to byla víceméně taková mechanická výtvarná práce. A já přeci jenom co si nevymyslím, tak mě nebaví potom kreslit,“ svěřil se Renčín.
Jindy má Vladimír Renčín naopak chuti do práce dost, ale například soutěž v páce může profesionálnímu kreslíři velmi zkomplikovat život.
„Já jsem se taky usilovně přetlačoval, až najednou se ozvala rána a já jsem si zlomil ruku. A bylo to velice nepříjemné, protože jsem nemohl kreslit, a měl jsem rozkreslené nějaké seriály pro děti. Takže jsem to všelijak smolil. To perko můžete třeba vzít do pusy, do rtů a zkrátka to nakreslíte, jak to jde,“ popsal nepříjemnou zkušenost se zraněním Renčín.
Spolehlivým 'refrénem' v tvorbě Vladimíra Renčína jsou postavy dvou svérázných tuláků Dlabáčka a Rambouska, kteří originálním způsobem komentují strasti i radosti obyčejného života.
Nejde o humor vysoce intelektuální, černý, ani vulgární. Jendoduše takový náš - český, který dokáže na tvářích lidí spolehlivě vyvolat úsměv, i když jim někdy do smíchu moc není. A to rozhodně není málo.